Tak mě napadá

v tom přelomovém čase léta, které kvapem utíká do podzimních pavučinek babích lét

jak zbrklý je pan Čas, když se rozeběhne a...

každou chvíli zakopne sám v sobě a místo léta nám nastaví tvář sychravou a podmračenou;

když si zoufáme, vystrčí své paprsky, pohladí nám skráně, a běží si dál...

Než se naděje, tak dědeček Srpen z 12 měsíců předává  žezlo září, které dovařuje naše úročení jarních seteb. Ukazuje jak že jsme to byli hospodární

. Jó, to je hezké pane měsíci Září, ale nezavinily to Červenec se Srpnem, když nekonali jak mají? Tedy, Srpen se snaží dohnat co předchozí měsíc zmršil. Leč:

X X X

Kam běžíš léto? Splašená svítání!

Kam tvoje naděje, kam větry pohání?

Tryskem počítám ptačí let

,čas, to je prostor vprostřed moře;

ach, moci v tobě utonout zpět, láskou uhořet!

Mimochodem, přemýšlím od kdy měsíce nazývat stařečky: ?

Hodná Maruško z pohádky, když jsi je potkala, jak to vlastně s nimi bylo?