svítíčko slunilo,

my se hřáli,

zimní pozdrav slunce

 a nad touto říkankou jsme se smáli.

Šarvátky voleb se překlenuly. Někomu splnily ambice, někomu podrazily nohy, pracující manuálové zas zítra půjdou po své práci, pokud jim z bývalé doby zůstala; jiní se vyrazí jí hledat; deziluzovaní si zalezou k své alkoholové  protivakcíně, drogově závislí se utečou do svých iluzí bezstarostna; nemocní se budou trápit, že stůňou; školáci, že je zkoušejí...

Jediné sluníčko bude moc a moc přemýšlet zda s námi má ještě komunikovat nebo zalést do teplých, šedivých duchem a přečkat zimu... 

vůbec bych se mu nedivila, kdyby už nás mělo dost. Ceelou dobu se nás snaží hřát, a jestli si vezme pár dnů dovolenou, my se hned mračíme a stávkujeme...

Nemá to s námi lehké na tom světě. Takže si honem kus toho jeho tepla připomeňme:

 slunce je upatlané od medu, když vstává,

za sebou zanechává šmouhy

to z touhy po políbení našich skrání,

do očí, které ještě ospale žmourají po obloze

Blaze je člověku,když snídá snídani z nebe

z oblaků smetanu, medový koláč...

Ach, jak je blaze!

či: Slunce je zlatý míč,

    rozeběhne se po obloze

    a hned je pryč;

    mraky rozhodily sítě , 

   nebyly však při tom hbití

   a tak sami zůstaly