Star Dance

aneb: když duše tančí:

tanec noci

Pánbíček mne ošidil, když mi nedovolil tančit a učinil mne nedoslýchavou. Přesto má duše tančí alespoň vizuálně:

Hraj si se mnou hraj, teď chci tančit;

propadla jsem houslím co pláčí;

do srdce mi zní tónů jejich zpěv;

v jeho rytmu kouzlím, zjev se lásko , zjev;

na místo tebe přichází noc, váže mne samotou,

má nade mnou moc....

 Nemůže být závistivcem kdo je milovník života. Leč milovník života naopak rád přenechá moc mocným. Vyžaduje od nich jediné; aby rozuměli svému. Vlastně jim leckdy ani to nemůže uvěřit.Milovník života je totiž až tak nepotřebuje; jemu stačí otevřený svět, přístupný jeho snům co ho provází. Leckteří se vydávají za milovníky života. Nemůžeme jim uvěřit, pokud k životu nabalují čím dál víc materialismu: Protože , co je vlastně život?

Holá existence Duše, která je vsazená do těla, tak má tělo jediný hlavní úděl. Starat se o její život. Ostatní je již výmysl pokračujících cilvilizačních prvků, kteří nás osedlávají.

Po rytmu, do rytmu mé kroky jdou

,znějí zpět znějící ozvěnou;

tančím v nich, tančím ostošest;

miláčku , krokem mým nech se vést,;

po rytmu, do rytmu kroky nám jdou,

tančíme, tančíme s ozvěnou.....