Slova, slovíčka

se sypou z rukávu 

zvaného ústa,

mysl je čistá jak boží ráno co právě se probudilo,

to vnitřní Já chtělo vyzpívat nádherný spád noci:

bylo léto a vše vonělo svěžestí;

neřestí bylo zaspat tu chvíli,

kdy jsme osedlali koně a na nich vydali se planetou zem

jenom tak,za nosem,

bez času, beze strachu jakýchkoliv ztrát;

jen jet  svobodou přírody,

jen milovat se s bezčasím:

Promiňte, zvoní budík zmrzlým ránem,

je čas,

svou touhu uhasím vřelou kávou.

Jó, léto  bylo dávno;

ještěže nastal jarní slunovrat.........