Povídej pohádku

a namaluj do ní beránka, prosím. Malý princ ukrytý v oblacích zhlíží do rozevřené knížky a diktuje mi, že nechce toho v krabici. Z té výšky by přeci neprohlédl co právě beránek dělá.

pohádkový pařez- dědek

...a přitom má kolem sebe tolik nebeských beránků po kterých vzhlížím já z pozemské níže jak si svobodně plují.

Právě mezi ně vyplouvá duše krásného člověka Rudolfa Pellara o jehož lidské laskavosti není možné pochybovat.

Právě  jsem si rovněž zopakovala Vyprávěj z české televize. Je to také pohádka? Zdálo by se z laskavého přístupu autorů, kteří nezvedají prst, nekážou, prostě vyprávějí jak to bylo.

Zrady a podrazy  navrub "takové normální rodinky";

Tak nějak to bylo především.

Určitě ale nade vše vyhrává pořád sounáležitost rodiny. Na tu jsou všechny podrazy všedních dnů krátké.

Beránkové boží, miluji vás v krásné sněhobílé podobě s načechranými vlnkami.

Ale vždyť vy také procházíte územím špíny. Nabalujete se  na sebe a měníte se mi před očima v černé, zachmuřené odstíny. Shlukujete se do pranic, a pak se rozpláčete. Čím těžší je vaše seskupení tím víc slzí padá na naše hlavy.

Stává se, že nás doslova zaplavíte žalem.

A pak se přikulí zlatý míč, rozhrne svými pramínky oblohu, sestoupí pod mraky, a opět je nebe jedna modrá pláň kam vyběhnou čerství beránkové.

Miluji pohádky. Včera mi stanice Vltava přidala kouzelnou Jak přišla basa do nebe.

Lidská marnivosti, i o tobě pohádka vyprávěla. A přeci, i  v této pohádce vyhrál obyčejně obyčejný človíček, kteého nepřemohlo ani pekelné pokušení, ani nebeská povýšenost.

Mám  ráda pohádky: Malý princi, namaluj mi na nebi svého beránka, budu ti o něm příště vyprávět.....