Potkali se dva

holuby, prosím, ne vrabčáci a už vůbec ne u Kolína.. Na chodníku města L, nádraží....

...nejdříve kráčel první:zob, zob, zob; zobal na peróně drobečky. Za chvilku:hup! a slétl druhý, snad, možná, družka?, a přidal se důstojnou chůzí   v důstojné vyzobávání co lidská  existence upustila.

,Možná, že rozteklá zmrzlina zkašovatěla, možná...

No, dost přemýšlení. Před nádražím je veselo. Prý, že vrabci vymizeli. Houbamíny, chodník je těch čiperných brášků díky přiléhajícím keříkům dostatek plný.ichA štěbetají osto šest,;marně se snažím vniknout do jejich mluvy. řipomínají mi tetky na trhu:"Máš? Dáš? Kolik? Za co? Kde? Típ! Líp!"

Pán Bůh vzkázal  lidem po Adamovi:nestarejte se, nenechám vás zhynouti. Tedy, něco v tom smyslu.

Každý z nás se te´d točí kolem politických hesel, koho volit a koho ne.

Lišky na vinici páně: hm. právě jsem do nich zabořená. On ten Ludvík XIV. byl vlastně velký pohodář. To jeho ´t, rozmařilé dítko, které se stalo ženou aniž se zbavilo dětinských rozmarů blahobytného majestátu. Jak lehké je  se nechat unášet rozmařilostí! taková vábnička, kdo by jí odolal  nemuset počítat co kdy kde za co?!

Do toho si přijede jistý pan Franklin žádat Francii v zájmu protianglickém prý pro svobodu Ameriky o peníze. Jak jinak.

To je ochotných lidiček co mají dopředu spočítáno co za to ku prospěchu svému! A závistníků co do přízně zalíbit se!

Kdo do dnešních dnů uznal ale prošlou genocidu indiánů?To oni byli platnou mincí největší. Pro svobodu...

A tihle mí přátelíkové , ptačí drobotina si přede mnou jako vždy tak pokojně vyzobávají nejen ze zeleně, ale i z těch našich studených betónů co kde kdo ztratil za drobečky; kráčí na těch svých nožičkách , chce se mi říct "šup sem, šup tam!" Kdepak na ně s politikou a s volbami. Však oni si svá sousta uhlídají.

A kdyby náhodou...jednoduše sokovi nabančí, zazní trochu křiku, a zobe se dál.