Poslední věc člověka

Umřel mi blízký člověk. Promiňte, že mu věnuji poslední rozloučení touto formou - poslední zpověď člověku, který se mi vzdálil.

Naposledy: Odešel jsi a slova, která vi sela ve vzduchu už mezi námi budou lítat jako holubí peříčka.

Od té doby, kdy se naše cesty rozdělili byly balvany lemující cestu k nám nedělitelnými milníky.

Věděli jsme, že nedojdeme?

Ne, pořád jsme se snažili na tu cestu vyrazit, ale vždycky tam trčela závora ALE.

Ty už víš sám nejlíp jak je, proboha, ten náš život krátký než abychom si v něm hráli co nejsme.

Nejsem lhářka, nejsem závistivec: Jsem toužící, jsem hledající: chci  dojít k smíření.

Jdu poznáními a odhazuji klacek za klackem, odstraňuji balvany a ptám se; Ptám se i tebe: Vzdal jsi život nebo jsi nešel pravou cestou a zabloudil jsi?

Já vím, dneska se už mé hloupé otázce směješ jak je malicherná; jak já jsem malicherná; filosofuji a tápu.

Život prostě je jaký je.

Bylo nám dobře, když se nám cesty rozetly?

Neodpovíš. Snad i bylo dobře, doufám. Dnem rozchodu jsem ti přála:"Žij si jak se ti líbí a buď spokojen."

Já žiji pořád stejně: hledám, nalézám, ztrácím, zvedám břímě a jdu dál životem.

Tak se měj. Jestli jsem já ublížila tobě - chtěla jsem tě od sebe osvobodit, protože naše pouto nás

škrtilo.

Byla jsem sama přiškrcená jako z oprátky.

Dnes už vím.

Poslední sbohem?

Ne. Čeká nás řada rozhovorů, které jsme nestihli. Tyhle už budou opravdu v klidu a míru.

Tak se měj nebesky!