Popel na hlavě

a máslo na hlavě: Kdo je kdo? Napovědělo Retro české televize. pěkně si v nás pošťouralo. Kdo se podíval do svého svědomí?

Pláčeme tu všichni nad výdělkem. Co jsme chtěli, máme. Cinkali jsme klíči? Cinkali. Chtěli jsme svobodu? Chtěli! Nechtěli jsme normy, nechěli jsme ani plánování. Tak to tu máme.

A remcáme opět v těch našich českých hospůdkách u pív a nostalgicky vzpomínáme.

Na co? Inu, jedno takové ohlédnutí do těch našich hospod, hospůdek a restaurací nám ukázalo jak jsme také v minulém režimu žili.

Jednotvárnost v  kulinářství bych až tak neviděla fádní. Však ti kulináři/ Takové hezounké slovo od slova zkouleti to s námi/ dobře věděli jak to vše zpestřit. Nevím, proč by měli zapírat. Vždyť tenkrát jako teď.

Dobrá hospodyňka přeci také neskáče pro pírka, ale umí si poradit i s málem. No, kdo umí, umí v každé době a s jídem se dá čarovat jako s pitím. Ne, že ne.

O tom ale ne. My si půjdeme do svědomíček jakožto štamgastové. V hospůdkách různých cenových skupin je milo a hříšno s pohledem na obsah peněženky. Na tu se ale zapomíná jak ve čtvrté cenovce tak i v hotelu  ex-hvězdičkami zdobenými, že,páni  hoteliérové?

Jóó, když vy byste se dali do vyprávění, to by bylo drbů pro žurnály! Ještě, že umíte mlčet jak v tom"kultovním" seriálu  Hotel Babylon:

No, ale nazpět k pořadu Retro z ČT1 a zákoutí hospůdek viděno právě tím srdíčkem nespokojeného občánka: To se v pracovní době šlo kíďo na oběd s pár pivy, a se človíček unavil a nemohl pracovat. Nemyslete, tahle morální prostořekost nepatřila jen montérkáčům. Ono na ty bílé košilky a služební výpěstky tolik není vidět, protože splívají spíš s davem.

A tak se v poledním frmolu stihlo vystát fronty na nedostatkové zboží, odběhlo se jen ; morálka příliž uvolněná bez  slavných píchaček a dozoru.

A také proto se postupně dozor docházky dostal i na místa , kde už takový úlet až k možný není, jako jsou nemocnice, ústavy, prodejny...

Proč? Zaměstnaci mají uniformy. A zkuste se v uniformě promenádovat městem či si zajít  právě do hospůdky: Nejde to.

Milé zákoutí tancovaček, rvaček, pochutin, básníků blouzních,ani jsme nevěděli jaké jsi zrcadlo společnosti.

Z té bývalé jsem si přisypala popela na hlavu. Z té dnešní? Myslím, že máme co leštit i v současnosti, ačkoliv zdá se, už platí jiný metr. Jsme koumáci, umíme to v tom chodit. Tak , na zdraví!