Pohádka o...

aneb, potkali jsme se na ulici... Kdo? Tajemství; protože jsme mluvili řečí, které rozumí jen málokterý člověčí tvor.

Nejdřív přihopsal vrabec. Ukazoval i nedůvěřivě housenku, kterou si ukořistil v závětří ulice hned vedle náměstíčka. Ostatní zpěváčkové se mezi tím po hokynářsu dohadovali:"Čím? Čím? Tím, tím:Umííí, umííí, tý,

honéém,honééém!Néní, !Tím líp, tím líp!Chyt\!"  Vrabeček si to rozmyslel, že by se asi musel se mnou dělit a frrrr s kusem masa do větví schovat.

O kus dál pilné jiřičky budovaly podkrovní bydlení. Asi novomanželé ,vzhledem k velikosti bytečku. To ty sousedů už byly zaběhnutější co do oprav loňského. Však obé s dalšími pilně sbíraly stavební materiál ,nahonem. No jo, letní chalupa; než se nadějí, mají děti a už aby zas na pouť, do světa. Ale jak je vidět s jejich pilností, líbí se jim tu, na rozdíl od lidí a rádi se vrací.

No, miláčkové moji, ale já sjela z hor krušných do podhůří města za docela prozaičtější starostí. My, lidé jsme si na sebe upletli past zvanou finance, čímž promiňte, spěchám.

Úřad, banka, obchod.

A jsem opět na zastávce:

tam dva holoubkové siví; civí na mně jak jsem udýchaná. Sedí si, peříčka načepířená, očíčka jim hravě mrkají. Snad chtějí vzbudit zdání, že spí. Možná je to hra, že jsme jim lhostejní. V skutku pokukují co nám upadne, ale tváří se. "děkujeme, jsme po snídani."

Jistá výletnice neodolá"Nate!" rozlomí rohlík.

Holoubci vznešeně jako psíci přicupitají na povel. "zob, zob, zob, zob!" uklízejí betonové dlaždice dočista načisto. Vizír by zíral, že to jde i bez něho.

Vyzobáno.Tím milí holoubci, snad milencové, snad sourozenci, to mi neprozradili, opět vznešeně usedají vprostřed chodníku.Zády k sobě, pro jistotu; aby neopisovali? Na lidi zvyklí se nechají i obcházet.

A zase ta jejich nevšímavost.

Loučím se s nimi němě. Nemusí lidé kolem vědět jak moc si rozumíme.

A vzhůru do kopců, vzhůru kol lesů, kde jsou přítelíčkové dostatečně maskovaní. Vzhůru k mým andulákům.

Ti si doma také v klidu ve voliéře brebentí, neboť ví, že jim bude dáno.

Neřekl něco Pánbůh v tom smyslu, že se o všechny postará? Je zvláštní, že jediní, kdo si to vzali k srdci opravdu jsou právě ptáci. Nepotřebují ani banky, ani bankéře...

Ale pst! To nesmí nikdo vědět. Ještě by se toho chytl nějaký manažér a šel by je přesvědčovat o výhodách lidského bytí...A co kdyby bylo nějaké ptáče hloupé? Nedej Bože!!