Panu Kaplickému

ke cti:

svůj nekrolog jsem mu vepsala na Inblogu, nebudu jej opakovat, jen mu věnuji s vaším dovolením úvahu o pomíjivosti věcí světských.

Jestliže se narodí človíček, je to pokaždé Stvoření - od toho se říká lidičkám stvořeníčka, že? A každý tvoreček je individualita vytvořená různými předky. Každý z nás tudíž je stvořen nejen k obrazu svému, ale obrazu světa jako takového.

Jsou lidé, kterým je dáno vidět za obzor, jsou lidé, kterým je dáno vytvářet podmínky pro všední den a jeho vyplnění. Pane Kaplický, vám bylo dáno vidět za ten obzor. Vaše knihovna byla stejně nadčasová jako díla umělců, kterých pravost se ukázala až jdouce staletími Takový Michelangelo, co ho to stálo hádek a buřičských revolt! Božena Němcová, jak ta byla vydírána!Mám pokračovat? Seneca se musel sám popravit

.Ano, vaše knihovna odpovídala jedenadvacátému století a zapadla nádherně do lůna soužití s přírodou, odkazem budoucnosti. Slušelo jim to spolu,zeleň k zeleni, a vůbec.

Jsem jen obyčejná ženská odevšivší před dravostí civilizace do přírody, leč civilizační trend se již snaží znásilnit přírodu i zde. Co my, lidé vlastně chceme? Co je umění a co byznys? Byl jste kacíř, předběhl jste všední rutinu, proto vám byli házeny klacky pod nohy. Jó, kdybyste se vysmíval době recesním nevkusem!

Myslím, že až se podruhé vrátíte na zem, ukáže se, že i tahle bitva byla vaším vítězstvím nad lidskou hloupostí

. Ať je vám blaze v nebeských výškách a  usmívejte se dál naší hlouposti.