Nový rok- nové naděje

...a je to tu: nový rok běží čím dál rychleji do každodennosti. Euforie slavnosti se oddaluje a s ní...

Dali jste si předsevzetí? Byly to stále stejné fráze jak že zhubnete, jak budete zdravěji jíst a více sportovat? Kolik z nás si dalo závazek, že si bude víc všímat ostatních a pomáhat těm slabším? Byly to stejně plané naděje jako že konečně už zítra nekouříte?

A co páni politikové? Zastavili se a zamysleli, že "stát, to je rodina" a oni byli zvoleni jako moudří kmeti, aby svou rodinu obstarali k růstu státního sebevědomí?

Nevím, nevím.

Má první cesta vlakem o první pracovní den se zdála být jako loňská. Vlaky nebyli ani zdražené, ani neměly zpoždění. Lidé nastupovali a vystupovali jako vždy...

A přeci.

Sesedly jsme se v kupé v dámské společnosti a rozpovídaly se o osudech počátku tohoto roku a konce minulého.

Běžná neštěstí s nepěknými závěry: Těžce zraněný syn, kterému maminka zajišťovala z místa na místo papírování; žena, které muž neunesl tíhu domácího zajištění a nechajíc jí na krku všechny nedořešené záležitosti i finančního rázu ukončil předčasně život. Byt, který se rozdělil mezi matku a dceru obě  zatížil ještě hlouběji.

Jak jsem napsala, jde o běžná neštěstí očima všedních dnů takové slzičky v moři života.

Příjezd do Abertam byl ohlášen požárem chudé rodiny pod námi. K dluhům co měli/ ač tatínek honil práci kde se dalo, nezbylo nic. Jen další budoucí platby.

Rozvažování zvažuje: Co se životem před důchodem? Má ještě žít smysl? Není práce, dluhy vzrostou, dětí nezaměstnané a nezajištěné...

Známá mi sděluje, že jinému známému se konečně" povedla" sebevražda uhořením. Také zde jsou nedořešené věci.

Jedno jediné půldne malého výčtu tragédií, které předcházejí rozběh roku 2011.

A přitom všichni do tohoto zlomového roku, aby obdobných tragédií a sebevražd spíš ubývalo.

Prosím, dejme si nehodnotnější  závazek: "Uvědomuji sii, že kolem mně jsou i slabší jedinci, ke kterým nejsem lhostejný dokud je čas!"