Nedělní nicnedělání

je čas tvůrčí a je čas odpočinků. proč se má oboje doplňovat? Aby fantazii byl dán prostor  nejen vymýšlet si, ale i realizovat sny...

sny letí jako balonky oblohou, stejně barevné a stejně zranitelné

...Jak říká náboženská nauka, dal Bůh sedmý den lidem k odpočinku. Byly doby, kdy lidé pracovali od svítání do západu slunce, poté uléhali a vplouvali do snů co by si přáli.

Sny, to bývala naděje: až jednou, potom....

Lidstvo pokročilo, zmechanizovalo svůj svět a doba nicnedělání už dávno nepatří jen neděli. Vlastní snění člověk svěřil přenosu myšlenek z přístrojů, které omamně nabízejí jiný, lepší svět jaký si člověk může změnit pouhým přepnutím ovládače. 

Už drahnou dobu se také většinou nedělá  od svítání do svítání, ale využíváním uměleho osvícení človíčkovi den splynul s nocí. Jsou profese, kde si daný svůj čas načasuje rovnou plánováním.

Dnešní den nedělní jeví se pošmourným, zralým pro snění a nicnedělání. To je můj plán.

Mám také naplánováno: uvařím, rozbalím další krabice ze stěhovacího maratónu, který se zmenšuje jen pozvolna, neboť pracující musí dělit čas na nutné a méně nutné; také poklízení je na běžícím pásu v normách normálu tvořící doplňkovou službu domácí služebnice...

A tak tu sním: Božínku, dneska bych neměla dělat nic jak jsi přikázal. Dobře. Úplně tvůj návrh schvaluji. Zalezu si ke svému  přístroji, který přenese mé myšlenky a věnuji ti za to pohádku. Bude o konci, který vlastně není, protože pořád je něco nového jak jsi určil...

Pohádka o dobrém konci

Byl jeden začátek; To bylo tak: všechno někde začíná.A tenhle začátek také. Řekl si, že bude pohádkový...Hned  si přizval princezny, prince, královské rodiče, hloupého Honzu, chytrou princeznu Máňu, pohádkového dědu i babičku kořenářku, perníkové staroušky; Přilétli i čertiska co nikde nesmí chybět...Jejdana!, to se nám ta pohádková nit natahuje! A tak se na ten náš začátek co chtěl být pohádkovým nabaloval další a další děj pohádek, až chudák začátek začínal být nešťasně zamotaný jako uzel.Tu mu přispěchal na pomoc statečný Konec. Udělal všemu šmik!Jenom to zazvonilo posledním zvoněním a příště..Příště bude ten začátek rozumnější jakou že si vybere pohádku.Kdyby ne; však on konec nikdy nespí.Šmik! Cink. Tečka....i zahrádka počká. Ví, že už toho moc nevydá. Až s jarem odznova...