Neděle: je slunečno

Čas na procházky jako stvořený. Není totiž žádné horko,a není mrazík. Je říjnová neděle po poledni a po pohádce.

je podzim

Také se chystám alespoň obejít to naše náměstí, pokochat se s naší zahrádkou a pozlobit s mým psem.

Je den po volbách a člověk by měl podle výsledků a/ lamentovat, b/ jásat. Vyhrává c: Jsme to ale nějací rozpačití. Je tohle co jsme chtěli?

Radši se vrátím do té své přírodní scenérie a bud naprosto stručná. Chystám zazimovat kytičky, myslím, že už je jejich čas, aby se stihly stáhnout do odpočinku. Prostříhám stromy, abych jim trochu ulevila do příštích prutů, ale nejvíc si se zahrádkou opět asi popovídám. My dvě si  totiž nejvíc rozumíme, jsme stejně chaotické. Buď bujíme radostí nebo pláčem nedostatkem vláhy pro radost.

Mimochodem, jedna z našich koček neposlušně nejspíš vlezla pod auto, ( To je to jejich okupování rozpálené silnice před domem)a  má poškozenou packu. Týden byla nezvěstná a dnes po třech chodíc se tváří jako že nic. Pořád stejně drzá- Mimino přerostlé. Řekněte: Není pánbíček občas na dobrém místě?  Zachoval jí při zdravém elánu jaký jí můžeme jen závidět

No, a aby můj blábol všední neděle byl úplný, zavzdychám si nakonec: Co že to pomíjí?

Umím nazpaměť úsměv dítěte,
umím nazpaměť zpěv ptáků,
umím nazpaměť vůni květů;
Začal podzim
a do ulic se řítí listí
kosmickou rychlostí.
Bude tlít.
Děti odešly,
ptáci se rozlétli krajinou
a květy odumírají dotekem mrazu.
Zbývá čekat na jaro.
Zestárla jsem
a příští čas už se rozsypal....