Nechat tak rozeznít svou duši

napříč světoboly složenými z našich maličkostí

sejít do hlubin eistého....

by bylo jistě krásné. Projít bystřinami kde kdysi otevřela tma cestu světlu a to s sebou vzalo první zvuk. Zvuk se rozletěl po větru, uchopil ho člověk a dal mu hlas....Dnešní maličkou meditací jsem chtěla pozdravit ty zpěváky, kteří se nženou za popularitou v touze vykřičet se kdo víc, ale jejich písničky se zpívají mezi námi a jsou. Už jsem o nich mluvila tolikrát,. I ČR Praha  je vytáhne občas ve svých pořadech, a človíček najednou notuje "žádná jiná, a na ti přísahám, žádnou jinou..." a nebo "déšť ti milá smáčí vlasy, kde je zbytek tvojí krásy...", a další a další. Zazpíval i Phill Colins a h já si tvořila opět svá slova:

Tak je vám krásné létat mezi nebem a tmou

do oblaků ze snů se vplétat navzdory ulétlým snům,

mezi hvězdy  tak vstoupat až kde měsíc má dům

v moři černém se koupat a věřit zázrakům.

Jak krásné je létat, tmou

, kde náhle jsi sám vprostřed nebeských plání, až tam....

Jít dál, a nemít žádný strach,

že náhle spadneš dolů napříč pohádkám

Jít dál sám.

Tolik těm svým snům věřím

, že i když mě ráno vzbudí budu hvězdný král  

a když mne den zase schvátí nebudu už sám.......