Milí šotkové,

kteří se již od  včerejšího večera, 13.dne listopadového zvaného pátek se mi  snažíte zabránit vepsat své myšlenky. Nevzdávám to. Naopak, děkuji, že jste obohatili téma o další. Tu to máte; ale vážně.Čech; kdo že to je?

snít... chvilinku bílou být snem

Náhodou,náhodou; ten den byl i přes syrovou oblohu docela fajn. Ouřadové byli vstřícní a pospíšili si i s výplatou ,předčasně. Však oni věděli. Hned jsem část odevzdala zpět do oběhu konzumu za zcela prozaické potravinové d zásoby.

Když to mohou místní hokynářští a pak chtějí  přirážku; proč my cestou do civilizace  nemůžeme proměnit benzín za malá domů v naturáliích konzumních? Nedáme vydělat?

Tak tohle zamyšlení mě nenapadlo. Spíš mě pobavila kultura osobností : jak se mění přejezdem hranice. Šup!,  z Božídarské křižovatky, pár km od hranice; hle! z okýnka nablýskaného  auťáku letí plechovka od píva, z druhé strany papír.

A nebyli sami, barbarové . Auta vracející se z Jáchymovských a jim příbuzných radovánek ze zásob jistého etnika formou prodejné lásky, poté rodinných nákupů /co auto pojme,/ vzhůru z Čech být zase řádnými Německými občany ,páni/.Češi jou přeci barbarští čuňátkové, že?   soukmenovci tvorstva.

Mimochodem,zdá se, si víc hledí bouráčků než sami sebe. Budiž jim přáno.

Co je ale tedy kultura osobností? Večerní kultura bačkorová k ní  náleží po těžkém dnu, že? Není kam jít než do bačkor.

A co, dá se i snít. 

No, a moji milí šotkové si na mě opět zasedli a rozhodovali:Tak tohle neodešleš. Poslechla jsem je a počkala na onen sen. Přivedly mě k němu mé přítelkyně. Byly ospalé jako já. A  mě napadl tento žert o lásce. Co jej věnovat nezbedníkům? Třeba je uspím.

Maličká balada ze sna:

Zdálo se mi;plakala jsem?

Nevím už

Muž, který mě políbil; byl sen?

Spřízněn s osudem mé blízkosti hostil mou touhu

hostinou přelíbezných doteků .

V uzlíku ze sna mám jeho tvář.

Odešel. Zůstal prý samotář..