Má hlava toť dálnice

...je krásně něžný, romantický film jak Jeho/- mladého muže hlava je včelín. Já naopak, poslechem Meteoru z včerejího, sobotního prosluněného rána se přidávám k názoru:" Má hlava toť dálnice." Proč? Jednoduše proto že...

koňská hlava- ta ví své....

...Lidské tělo - toť malý vesmír ve velkém světě.

Jeden dávný vědecký myslitel jej přirovnal k chemické továrně, která si pracuje dle procesu svého a vybuchne-li to na jedné straně....

Dodávám: nastane velký třesk jako v tom vesmíru.

Vždyť i naším tělem  protékají řečištěm žil a vén, krevní toky, průtoky, procházejí čističkou, splavují splodiny a vyplavují neřesti, které do nich hážeme.

A přitom, co je samotná krev? Ve formě krevních destiček, částic, veličin...Opět další živý organismus.Nic víc a míň.

Stejně tak je to i s těmi našemi nervy, kteří jsou k nám hodní a nehodní: Dálnice nervových vláken po nichž  ujíždí šíleným tempem impulzy.

A nastávají karamboly.

Srdeční, nervové...

Co jsme to za ludia? Zpívá si v jiné příležitostní souvislosti Richard Muller:

Chtíči života!

Žhaví chtíči života co chceme  vzhůru k nebesům a ještě výš. Chceme nebeské paláce a many....

Tedy někteří.

Oni ještě existují takové ty prosté ovečky, které tak rády mají-li hlavně slunce a teplo a základní potravinový sled byť jediný v jednom dnu.

Hlavně neubližovat, nechat žít, stejně jako brouky. Jsou naší spolusoučástí!

Ale my si to nechceme uvědomovat, protože spěcháme. Náš život je odměřený lidskou existencí než odevzdáme tělo nazpět zemi..

A pozůstalí se rozhodnou jak nás zúročí. Do země či do ohně s námi?
Ani jedno nepřijde nazmar, nakrmí zem budoucím životem.

Jak jsem řekla v úvodu: Má hlava je dnes silnice a projíždí po ní tisíc automobilových protonů či jak se těm částečkám co na mně chystají karambol říká.

Hezkou neděli, a ať máte v hlavě pohodová vozítka hnaná slunečním pohonem....