Kopřivy kam se podíváš

Jsou prý léčitelský poklad a  léčí všechno možné včetně země. Nejlépe se jim prot daří na lidmi zapomenutém místě.

Z kopřiv mám osobně nejraději jarní špenát.

Kopřivy spařené jí také s chutí prasátka stejně jako kačenky, které na vánoce přizdobí naše menu.

 Mé nové obydlí však má na mne kopřiv nějak moc.  Navíc lidé, kteří měli domek jen v pronájmu domek doslova jen bezejmeně užívali Na polosamotě se moc nekouká na krajinná pravidla a divoká skládka se nechá v klidu zarůst.

 Nevím čím to je, že divoké skládky chutnají kopřivám a lebedě. Ty se bujně rozrůstají a hladově polykají vše co kdy na ni bylo uloženo. Tedy, teoreticky. Nějak špatně se jim polyká plast a sklo.

A tak odkopávám a odkopávám, kupčím a kupím a peru se s lahvemi z plastu a podobným. Jsem blázen jen. Rodina kroutí hlavou, že prý se neštítím. Vybírám co přede mnou naseli.

A že osívali poctivě: co nikomu nepatří to nikoho nepálí dokud neztratí i to málo co mu zbývá. 

Co je to hodně a co je to málo?

Myslím, že hodnotu a cenu majetku, i toho pomyslného člověk získává pouze tím co vytváří, jinak musí stavět nové a další ploty, jeho územní teritorium se menší a menší, ale on to nevidí, neboť je zahleděný do území nikoho jevící se širokým.

Jsou lidé, kteří  ještě stále nepochopili spravedlivé, že planeta zůstává všech. Řada z nich se zamkla za satelitními stěnami a hájí jej proti všem. Je druhá skupina lidí, kteří jsou stále jen pronajímately, kteří jsou vyháněni, protože dnešnímu finančnímu rozdělení svět nestačí. 

 A kopřivám se potom daří. Nikdo o ně nemá zájem. Jenom půda pod nimi si libuje. Vše je zapomenuto a jednou se rozpadne.

Jen kopřivy a bejlí ....