Jsem přeci také člověk:

Kdysi dávno jsem řešila problém zda vůbec patřím k životu. Nemoci a posměch dokáží udělat svou paseku nenaučí-li vás někdo s tím  zacházet. Jenomže léta jdou a člověk zrozený na tento svět se učí...

...N najednou přijde ten den, kdy uvidíte tu svou svíčku a vzpomenete si na pohádku o Smrti, kmotřičce. Zároveň zjistíte, že vlastně ten váš život není až tak váš, ale právě že je posláním, které navazuje nit žití.

I obyčejně obyčejný človíček má smysl už tím, že je; Omleté fráze, které pomíjíme, protože chceme pro sebe urvat co nejvíc, když už žijeme. Naším smyslem je v tu chvíli život utratit v malichernostech.

Svět už zase balancuje v převratech a u nás žádá hrst lékařů - jejich zlomek za každou cenu peníze na úkpor celé společnosti, která přiškrcuje čím dál víc rodinné kohouky u těch  nejslabších počínaje. Snad to zas spraví obnovení chudobinců, bude-li nejhůř. Ješě pořád máme málo nuzných lidí, než aby společnost viděla tenhle problém. Lékaři prý mají větší právo na život. Jako by tí ovlivnili život maminek a jejich starosti o život dětí v prohlubující se krizi všedních dnů nejedné rodiny. Zvlášt+ě po změnách v DPH  co mají nastat, jakož i stále nedostatečné zaměstnanosti, a tady zvlášťt jakkoliv ZP. Prý mají po vládnoucích největší právo. Jsou prý po nich nejdůležitější.

Nepopírám jejich učenost, nutnost jejich úkonů v rámci medicínském, ale: Opravdu, potřebujeme také hasiče, kteří jsou přímo ohrožení na životech; potřebujeme i členy Horské služby za jejichž důležitost se ještě nedávno musel bít náš, Božídarský velitel, potřebujeme i tu proklínanou policii, která také přeci jen ve velké míře udržuje naší bezpečnost a určitě nepatří k bezpečným.

No, nic. My chudší opět vyhledáváme čím dál víc babské rady a jejich léčebné metody. Přijde nás to levněji. A tak si také jen zopakujeme starou moudrost jak přežít. Jde to! K smrti to dovede možná rychleji, možná pomaleji...

Potřebujeme ale také švadlenky pro košile a kalhoty, pekaře pro krajíc chleba, farmáře pro zrno na chléb a pro mléko, i pro ten hnůj jako opomíjené kvalitní hnojivo.

Lidstvo má odjakživa tendr vyrábět  si božstva a šlapat po tom nejjednodušším, leč  nenahraditelném stejně jako je ona pověstná sůl z jisté pohádky , kterou každoročně milujeme v ČT.

Ale ne, nebudu házet všechny do jednoho pytle. I mezi lékařskou elitou jsou opravdové perly mzi plevami. Jsou to ti, kteří jsou si vědomi, že jejich  posláním je pomáhat lidem slabším, nemocným, starým a budoucí generaci.

Tihle lidé chápou, že  k tomu, aby se uspokojily i jejich požadavky musí být někdo, kdo bude vyrábět hodnoty co se promění v měnu, která přijde do okruhu financí a ty se přerozdělí i k nim.

Bohužel, nemocná společnost bez léčby nemůže tvořit zdravé hodnoty.

Jestli tedy lékaři budou dál přilévat do společnosti jedu pro  uspokojení hlavně svých potřeb je to tvrdohlavost dítěte, které chce hračku za každou cenu a je schopno i uhodit, zranit slabší. Je totiž samolibé....