Já na bráchu brácha na mně:

Dnes se buu trefovat do bratrů svých a sester svých, byť na konci "světa" z jedno kterého konce. Proč? ˇUplně prostě, protože  se nesneseme  mezi sebou, v rodinách, po příbuzenstvu, ale tím víc mezi náboženstvími, společenstvými, národnostmi....

Byla, žila pohádka v Čechách Jak Honzík přehádal krále. V ní, jak všichni víme se král zastyděl, že jeho táta s jeho tátou spolu voly pásli a nyní hrají nebeský mariáš: Prý že Honzík lže, tudíž vyhrál. A tak se Honzík stal novým králem.

Když jsem se potkala se svým druhým mužem měli jsme za sebou každý jeden život, který se nepovedl podle našich snů.

Ano, vpluli jsme tudíž  v druhé půlce života do druhého  života a oba jsme začali od píky, jak by se řeklo. Ne materiálně, duševně. Není to stav vítězství, je to stav dohod, někdy i  bouřlivějších .

Přesto je to po zkušenostech snaha o větší nalézání společné rovnováhy. Můj muž je koňák, samorost, který najednou získal velikou rodinu. Koňák,který bere vše jako kůň, s tím, že vše unese. Občas myslí, že i já jsem kůň; pak mi nezbývá mu připomenout, že kůň má v tom případě větší hlavu než mají naše starosti.

Jako za mlada. Učíme se spolu žít.

Včera večer ČT opět připomenula filmem Elitní jednotka zrůdnosti lidí ve jménu pomyslné pravdy. Čí je ale skutečná? Ví Bůh. Který? Ten nejvyšší nad bohy povýšený.

Škoda, že lidé jakoby nevěděli kam patří. Přeci do jedné rodiny matičky Země a Otce Vesmíru. Nemají z nás radost tito rodičové, věru, věru. A tak se hádají.

To už je ale jiná pohádka.

Dobrou noc, batři a sestry, i vy, neznámí na druhém konci světa. Vždyť možná váš praprapraděd s prapraprabábou až z Čech došli a jejich praprapra děti se vracejí zpět