do třetice už jistě

malá , šedá myšička ,zdá se nepatrná.....

zátiší koeky,mistryni nad vicí

ukazuje se stále víc průbojná, kam se na ni hrabu.

Vždy jsem byla v koutě"najdou tě , panenko", a ono nic.Za to jsem měla nádhernou zahrádku z leporel, v ní"Božka boubelatá pekla buchty z bláta a každou tu buchtíčku dá usušit sluníčku", stejně jako "kolotoči, kolotoči, hádej na co Hanka skočí?", o Ladových říkadlech ani nemluvím.

To ti mí chalanové brali ještě tak v čase batolecím; i tříletý a pětiletý vnuk už nechce nic jako, ale vážně, sekerou počínaje po ...

Zlaté časy fantazie! Připomněly mi i časy vyprávěné maminkou či Ladovo Z mého života, alespoň nejdůležitější aspekty vzpomínek: Když byla babička na poli, posadila své robě do trávy, obklopila ho větývkami a kytičkami, a hraj si , robě.:

tenhle klacík je coby čert, tahle rozkvetlá větévka je princezna, tohle polínko je hradní hradba a hlídá princeznu: víte jak to bude pokračovat?

Zrovna tak malovánky maličkého Josífka Ladojc. To štěstíčko, že dostal tužku!

Časy nejdou vráti. Místo tužek a papíru máme počítače,děti elektronické hračky.

A co ta fantazie podávaná na talíři?

Nezoufám, naše obec se stala městem, celou dobu radní udržovali, teď prý jsme natolik vzdělaní, že už i prvňáčky můžeme do sousedních škol. A tak jde zde pokrok pěkně dozadu.

Vrátíme se k tomu Ladovi? Třeba pro děti bude doba opět přitažlivější, objeví nová dobrodružství.....