Den otců/ Bez tatínka?

 ...právě bylo tento týden Antonína: Tatínku, dědečku, právě jsem si na tebe vzpomínala jaké to bylo, když...

:::Když tys býval klukem: Přišel jsi o svého tatínka moc brzy a vlastně jsi o něm nestihl víc povídat, že: Jak to tenkrát bývalo na tom Budějicku; tatínek chodil zedničit do  Vídně. Bývávalo to tolik běžné, protože Vídeň je jen přes tzv kopeček, a už se tam lépe platí.

Smůla byla, že zatímco se bráška začal teprve batolit, tebe maminka ještě ohřívala u svého prsu, když se to stalo: Tatínek spadl z prohnilého lešení.

Tak jsi nepoznal tatínka a s bráškou, protože už se nikdy tvoje maminka nestihla vdát, a to nejen pro starosti kolem vás, ale pro lásku co jí zůstala v srdci- tak jste se klukoviny museli učit sami.

Jo, jo, jo. Nebyly to šlechtěné růže co vám prorůstaly dětstvím, mívávaly pěkně pichlavé trny, kdy mamka musela hospodařit, aby vás, dva nezbedy ukočírovala, uživila, ošatila...

Vzpomínám na příhodu, kdy jsi vzpomínal jak jste s bráškou milovali "čutanou", neboli fotbal, a nebylo na míč. Což o to, to nebylo nejhorší. Prostě se mamce zbalili hadry připravené  zašití a hadrový mičuda mohl existovat.

Větší malér byl, že jste měli nařízeno než se vrátí mamka z pole uvařit bandory.

Jéje, babička - mamka vás uměla srovnat! To se ta vařečka točila! Za hadry, za bandory! A šlo se spát o hladu. Neuvařili jste- nebylo.

A tak vás dovedla k tomu,že jste si začali přivydělávat hned jak to šlo sběrem borůvek, hub, štípáním dříví po sousedech...

Lumpárny sice taky přebývaly, ale:

Stalo se, že jste oba vyrostli.

Přišla válka, nucené nasazení,  obavy o vás...

A bylo po válce a začala vám nová kapitola.

Ty sis našel mou mamču a přinesli jste si nás, se sestrou do svého hnízdečka:

Od té doby kolem tebe samé holky, které s tebou nehrály ani ten fotbal.

Hlavně v našem dospívání. O, jé....

Ještě že v tobě zbyl kluk a měl jsi pochopení.

Pak přišly vnučky. Zase holky.

A najednou přišla tvá zlá nemoc, a najednouse narodil první pravnuk, druhý, třetí. I vnuk přišel.

Ty už jsi se jenom stihl dívat na jejich klučičiny....

Tak ti vzkazuji do nebíčka: Neboj, tati, ti kluci jsou celí po tobě!

Takže? Jak vidíš, tvůj duch nás neopustil. Jsi stále nablízku.

Mám tě pořád ráda.