Čtrnáctá odbila/ volby skončily

Heuréka? Já nevím, svoje jsem si odbyla dle svého svědomí....Mám je čisté jako zahrádka, kam mě to táhlo: Proto jsem hned poté vyslechla druhý hlas svého Já

andulky ví své...

...a běžela zahradničit. Obloha byla rozpačitá jako ta volební nálada. Eufórie slunečna spletla s oblačností nerudnou. Vcelku ale bylo lépe než včera. Nebe neplakalo

A tak jsem na zahrádce a povídám si se svou neposlušně hodnou Amnkou, čubinkou, která by ráda za pejsky za plot a nechápe, že jí nedovolím utéct, za sýkorkou modřenkou, která si to oblíbila v tom mém hájkovém porostu, s motýlky co po jednom začínají pronikat z květu na květ a nekonečnou úrodou slimáků.

Vynořenému sluníčku konstatuji, že těch svých zlatých peněz rozházel loukou opravdu požehnaně. Škoda, jejich platnost za chvilku vyprchá. Mají ale výhodu; rozešlou padáčky a vlastně se pěkně v přírodě opět rozmnoží. Harpagon by jásal.

Která rostlinka tolik padáčků nemá, neva. Pánbíček ví jak na to. Dal jim podzemní kořínky a tak se plazí podzemní loukou.

Ještě, že nejsem tak houževnatá v sekání jako sousedi. Krása loukypřeci spočívá v květeně. A takhle po dešti, povím vám; to se to zelená!

Objevují se jitrocelové stvoly, mezi nimi vyráží kopretinové, léčicí třezalky, mochny, nátržníky....,to je slast nejen bylinkového zákoutí

Přivezla jsem si do hor Krušných z podhůří lípu. Zdá se, že po třech letech ocením první vůni květů. Zato žalud, věc zde nejsoucí zatím příliž nesměle po třetím roce ukazuje, že stále ještě sbírá sílu k růstu.Ale sbnaží se, fakt. Už má nanovo první lístečky.

Jedlý kaštan. Hm, tomu hryzec sežral kořeny. Co s ním? Vložila jsem ho nazpět do země: je hodný, ještě stále neusychá.

A tak tou svou zahrádkou pokračuji, zatímco den už začíná pomalu kráčet k zavření slunečné brány. Slunce se totiž umoudřilo. Asi uvěřilo, že už je po tom lidském shonu a dá se odpočívat.

Skamarádilo se opět s oblohou a ještě se na ní líně rozvaluje zatímco já si uvědomila, že by slušelo se podělit s dalšími. Svět je krásné místo k pobytu, dokud si ho člověk nezamaže vědomím, že se musí za něčím hnát.

Proto vám, přátelé posílám virtuální zamávání rozkvétající mirabelky a taky další radůstky. Příroda nemusí volit, ta se má!