Cesty nazpátek

ke vzpomínkám

zátiší návratu

....ale i k nálezům co jsme už zapomněli a co naše děti ani neznají: Prostou radost ze dne, který se probouzí, z poledne, které láme den, z večerních uspávánek....Vzpomínky z vonící trávy když se mění v seno pod rukou sekáče; ne motorovkou, jednotvárnou jízdou, ale tím rozmachem chlapské síly. Z jeřabin měnících se v rudé korále a švestek, které zavánějí na koláčích a co se mění v povidla. Povidla od babiček sami o sobě, piplačka míchání po celý večer.......

Samota otevřená do sebe

Prázdný je dům,

      ptáci se rozletěli

jen kus stěn, pár krámů zbylo

za oknem záclona pokrčená,

zmuchlaná postel

a kniha rozečtená

    občas všichni někam odcházíme

čas vleče se dál jak prázdná láhev vína

na kterou už se jen zapomíná

odhozená, sedá na ni prach

a nikdo novou nenačíná

    na řasách pavučiny prokvétají 

Není kdo by mluvil

Ticho

 v krajině samoty napadalo do náruče 

    Ty, tys byl tu, byla jsi tady

Vstup do zahrady zavřel se už

může za to podzim v duši......