28.říjen

Já vím: dnes se budou psát na ten den ovace i zamyšlení. Dovolte mi ten den ale vzít z osobního pohledu, prosím.

Už je to tak, osud tomu chtěl. Já a 28.říjen k sobě máme setsakra blízko.

Když jsem se rodila, byla prý sněhová fujtajblice, že se  zdála pohltit svět.

A mojí maminku jsem stála hoodně úsilí, málem život. Nepovdený to start, zdálo by se. Však jsem v životě nejednou klopýtla.

Ba ne, cestičkuvpřed jsem měla pořádně zafoukanou.  Jestli sníh nese podobu šípkových růží v bělostném hávu, hm: byla pohádkově zarostlá jak se patří. Ale nesu si znamení štíra. nevzdávám to.

Prokousávám se vším . Jsem tady, a jsem tu už trošku delší dobu. Kočičí životy už jsem také některé odevzdala. pár jich zůstává stál v záloze, toho se nebojím.

Dá mi  sám pánbíček stejnou dobu ještě před sebou? Může být. To je už na něm.

.Jé, já odpadla od tématu, který neměl být o mně, ale o dnu zvaném 28. říjen! Co ten už toho na rozdíl ode mně pamatuje!

Však je o nějaké to století starší.

Zvláště to minulé mělo pro něho významná údobí.

Počátek si nepamatuji já, ale babičky co chodily na panské. Nic moc.Obě bez mužů:osud nebyl příznivý.

Každopádně, žily, radovaly se, staraly se. Dokázaly to: Z mála udělat velké radosti. Toť umění!

Potom bylo šedé údobí.

Pak byly velké naděje.

Pak já;

pak zas propady, naštěstí ne tak dramatické, co vím. Já vím. Zase jen jak pro koho.

Teď chci potěšit blízké.

Víte, že za poctivý, skromný život opět čaruji s málem? Umím to, jsem šikulka. Jen nevím, jestli je to vina mého života či doby, že věci se mají jak jsou a ne jak si je vytváříme? Máse člověk stát křivým a pošlapat odkaz předků?

Věštec, který zná kouzla by mi možná odpověděl. Já se ale nechám překvapit.

Za rok bychom se zas měli sejít ve zdraví. Já a 28.říjen.Děkuji všem, kteří budou přítomní dopředu, že mu dopřejí klidné prožití v mé společnosti.