Za všechno může jmelí: Dopady nového objevu na cimrmanologii

Jmelí. Konstanta, která kdysi sloužila jen k záchraně paměti herců v nesnázích, dnes s nebývalou silou zachraňuje naději vědcům!

Úvodem: Když prkna, co znamenají svět, léčí… doslova!

Oslnivé odhalení z pomezí alternativní medicíny a podprahového herectví otřáslo cimrmanologickým světem v základech. Dlouhá léta jsme naivně věřili, že „jmelí-konstanta“ je pouhou elegantní vatou, vyplňující okna v mistrových dialozích. Ach, jak jsme se mýlili! Jak už to u Járy Cimrmana bývá, každé slovo, každý nádech, dokonce i nenápadné odkašlání skrývá hlubokou myšlenku – v tomto případě tak hlubokou, že ji až doposud nikdo nedokázal vykopat z propasti nevědomosti.

Cimrmanův léčivý dech

Nový, revoluční výklad spisu Zápisky lazebníka z Liptákova s nečekanou průrazností naznačuje, že Jára Cimrman nepoužíval jmelí pouze jako malebnou rekvizitu dotvářející vánoční atmosféru. On s ním, světe div se, experimentoval jako s léčivkou! V jeho obsáhlé korespondenci s podivínským rakouským botanikem Aloisem Absinthem (o jehož existenci se dosud vedou vášnivé debaty v kuloárech cimrmanologických sjezdů) se opakovaně objevuje záhadné sousloví: „Viscum album contra morbum gravissimum “ – tedy, pro neznalé latiny, jmelí bílé proti těžké nemoci.

A dle nejnovějších, dechberoucích překladů, nešlo o žádný poetický výlev! Cimrman, vizionář předběhnuvší svou dobu o celá staletí, prý sestrojil první inhalátor se sušeným jmelím. Pacient nejenže vdechoval jeho léčivé výpary, ale navíc mu bylo důrazně doporučeno usednout do koruny stoleté lípy hustě porostlé jmelím a s vervou do ní zpívat Smetanovu árii „Když Zdeněk můj“… ovšem pozpátku! (Účinek této metody na Smetanovo dílo zůstává předmětem dalšího zkoumání.)

Jára Cimrman: Otec psychosomatické léčby

Na palčivou otázku, proč si mistr vybral právě jmelí, nám odpovídá rekonstruovaná citace z jeho nikdy nenalezené, avšak pečlivě defragmentované přednášky:

„Když už člověk blbne, na jmelí si sedne. Jmelí se přisaje, nádor hned odsaje.“

Tato na první pohled prostá říkanka, předchůdce dnešních sofistikovaných mnemotechnických pomůcek, nesloužila pouze k edukaci prostého lidu. Jejím hlavním účelem bylo vyvolání pozitivních autosugestivních procesů v churavějícím těle. Dnes bychom to možná nazvali banálním placebo efektem, avšak v Cimrmanově geniálním pojetí se jednalo o intelektuálně-somatický přenos naděje skrze humor! (Patentová přihláška na tuto metodu se bohužel ztratila v poštovním provozu Rakouska-Uherska.)

Vědci v šoku, divadlo v euforii!

Vědecká obec je, jak se dalo očekávat, rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco imunologové s nadšením přikyvují a horečně sepisují granty (často s překvapivě vysokými částkami na nákup jmelí), onkologové skepticky kroutí hlavami a navrhují opatrné, zdlouhavé testy na myších a, pro jistotu, i na několika ochotných hercích.

Zato v divadelních kruzích už propukla nespoutaná vlna nadšení! Herec, kterého postihne výpadek textu a místo repliky vyřkne osudovou „jmelí-konstantu“, už není pouhým trémistou. Stává se nositelem naděje, šiřitelem přírodní terapie a možná i budoucím laureátem Nobelovy ceny za mír (za zklidnění publika).

Praktická ukázka a klinická studie

Náš terénní pracovník, kolega dr. Stejskal, který s nasazením testuje cimrmanovskou metodu v drsných podmínkách Sibiře (v rámci mezinárodního výzkumu interakce jmelí a sobů), nám zaslal stručnou, avšak o to více šokující zprávu:

„U dvou ze tří sobů došlo k výraznému zklidnění projevů chronické melancholie. U jednoho se pak projevilo náhlé osvícení – zvíře spontánně vydupalo zadními kopýtky do zmrzlé tundry Morseovou abecedou nápis: Nezabiješ.“

Z tohoto průlomového zjištění s jistotou vyvozujeme, že jmelí má nejen potenciál léčebný, ale také nezanedbatelný morálně etický rozměr!

V našich skromnějších podmínkách jsme provedli pilotní studii s panem Houbou z Prahy. Pan Houba, věrný Cimrmanově metodě, si s posvátnou úctou přivázal větévku jmelí na čelo a usedl do tramvaje číslo 11. Výsledek byl, bez jakékoli nadsázky, fenomenální! Nejenže po celou dobu jízdy nikdo v tramvaji neutrpěl rakovinu (což je statisticky významný pokles!), ale atmosféra v celém voze se zázračně zklidnila. Dokonce i notoricky nerudný revizor si s panem Houbou vyměnil přátelské úsměvy!

Při následném testování v rušném moskevském metru pan Houba bohužel nestihl včas opustit vagón před rozlíceným davem spolucestujících. Čest jeho památce. Jeho oběť však nebyla marná – potvrdila zklidňující účinky jmelí i v extrémně stresovém prostředí. Pasažéři se při sbírání Houby uklidnili dokonale.

Zamyšlení nad hloubkou prosté hlášky

Nyní se na chvíli zastavme a s cimrmanovskou pečlivostí prozkoumejme samotný jazykový konstrukt „Copak jmelí, ale jmelí…“. Co nám tím chtěl mistr sdělit?

• Výzva ke zkoumání jmelí: První část věty není pouhým tázacím zájmenem, ale aktivní pobídkou k vědeckému bádání. Cimrman v nás probouzí zvídavého vědce!
• Přechodový moment: Tři magické tečky signalizují mezistupeň mezi racionálním věděním a intuitivní vírou, mezi napsaným scénářem a nečekanou improvizací – tedy přesně tam, kde se rodí genialita!
• Nezodpovězený konec: Tato záměrná nedokončenost ponechává široký prostor pro diváckou imaginaci, případně pro pohotový vstup kolegy s připravenou replikou.

Z tohoto lingvistického hlediska se jedná o jednu z nejdokonalejších replik v dějinách dramatického umění, která s nebývalou účinností:

• Neuráží (pokud tedy nejste alergický na jmelí).
• Informuje (o potenciálních léčivých účincích).
• Léčí (minimálně hereckou paměť).

Závěrečné doporučení pro scénické využití jmelí (s ohledem na nové vědecké poznatky):

Na základě těchto převratných objevů s nejvyšší naléhavostí doporučujeme v budoucích inscenacích Járy Cimrmana zavést následující inovace:

• Strategické umístění jmelí: Umístit snítky jmelí nad každé jeviště, ideálně v blízkosti míst, kde herci nejčastěji bojují se ztrátou textu.
• Terapeutické osvětlení a hudba: Při každé výslovnosti magickéhé jmelí-konstanty na tři sekundy pozastavit osvětlení a zahrát tklivé h-moll, což prokazatelně zvyšuje terapeutický účinek na diváky (a možná i na herce).
• Komercializace léčivé rekvizity: Zvážit prodej sušeného jmelí ve foyer divadla, případně jej nabízet jako exkluzivní bonus k zakoupené vstupence.

Druhá vlna Cimrmanovy revoluce?

Zda se Jára Cimrman stane nejen zakladatelem svébytné divadelní školy, ale i průkopníkem onkologicko-psychosomatické terapie, ukážou až další, jistě neméně překvapivé výsledky výzkumu České cimrmanologické společnosti. Jedno je však jisté: Jmelí-konstanta už nikdy nebude znít jen jako nevinná herecká berlička. Nese v sobě totiž potenciál změnit svět.

Dodatek autora:
Jistě jste pochopili, že se jedná o fanfikci. Nesnažím se napodobovat pány Svěráka a Smoljaka – to by bylo troufalé. Jsem jen jejich celoživotní obdivovatel, který si z lásky k jejich dílu a postavě mistra Cimrmana dovolil přidat vlastní dílek do této úžasné mozaiky. Amatérsky pátrám po dalších (možná zatím neobjevených) dílech Járy Cimrmana. Pokud se mi podařilo vyvolat úsměv, byť i malý, považuji svou snahu za úspěšnou.