Pěkné počtení. Opatrujte se!

byl jsem jedináček a "od kolébky" mě vychoval náš chytrý kocour, jsem mu za to moc vděčen celý život

Zdravím vás oba dva a přeju hodně dalších "limo".

Nápodobně. Na zdraví.

Pohlaďte prosím ode mne Smutněnku, Jiří – a až to bude možné, třeba i nějakou přátelskou kočku!

Děkuji. Dcerka a manželka také. Za to pohlazení. Žena bývá přátelská velmi často, tak si pohlazení zasloužila.

Tak tak, Jiří - tohle zažil asi každý. Když bylo synovi asi deset měsíců, zjistil, že když je v postýlce na čtyřech a rychlým pohybem zadní části vzad a zase vpřed (napsal bych něco jako ko**lační pohyby, ale nerad bych přišel o zábavné četní případným odstavením) naráží postýlka do stěny a dělá to nádherný kravál. Samozřejmě v paneláku je slyšet i myší pšouk, takže zakrátko se dostavil soused z bytu o patro výš, následovaný takzvanou MS (Megera Sánská, viz Proč bychom se netopili) a dle jejich instrukcí mi sdělil, co všechno dělám špatně. Přes inkriminované místo postýlky jsem přehodil deku, syn se našňupl a svou činnost ukončil, anžto neměla efekt.

Ne tak soused - za dva dny přišel s MS znovu a opět mi vynadal. Pozval jsem ho dál, abych mu in flagranti ukázal, že postýlka kravál dělat nemůže. Znejistěl. „Tak vám vržou dveře od skříně,“ zkusil to jinak. Nechal jsem ho, aby si je otevřel. Zase nic. To už byl zoufalý. „Hlučí vám pračka!“ chytil se posledního stébla. Otevřel jsem s převahou dveře do koupelny, protože pračka před týdnem opustila naše skromné obydlí a nová, avizovaný termín dodání v den první sousedovy návštěvy, ještě nedorazila (až The Day After, ale naštěstí to nebyl katastrofický film). Soused propadl naprosté trudomyslnosti a ve dveřích jako spráskaný pes pohlédl na MS. Po šestinásobném probodení pohledem, významné gestikulaci a pěti slov šeptem se vítězoslavně otočil a zaržál: „Tak vám aspoň hraje nahlas televize!“

Inu, sousedy doma, v kavárně a vůbec nikde si většinou nevybíráte. Ve škole jsme byli většinou rozesazeni po týdnu až dvou a ani jsem nedostal po svůj bok někoho, od koho bych mohl opisovat (může se ještě v dnešní genderově spravedlivé době napsat spolužáka nebo spolužačku, aniž bych se jednoho či druhého dotkl?). Měl jste dámě cvrknout do pochutin nějaký ten bobek s vysvětlením: „Co lze čekat od někoho, kdo dává dětem špatný příklad.“ A měl byste klid s tím, že jste se jenom (ne)trefil.

Sousedka pod námi na nás dva kluky pravidelně žalovala, že po příchodu ze školy, a než dorazila matka z práce, jsme se rvali jako koně, řvali a skákali po nábytku až se jí houpal lustr ze strany na stranu. Pravidelně jsme za to byli exekuováni.

Jednou taky napochodovala ve čtyři odpo a u dveří spustila starou písničku. Matka otevřela pusu úžasem:

"Ale já jsem celý den doma, kluci jsou nemocní, mají oba 39 horečky, sotva leží."

"Aha," nedala se vyvést z míry práskačka, "tak to šel jeden z nich asi na záchod."

Nejlíp se vychovávají cizí děti, nejlíp se hospodáři s cizími penězi a nejlíp se spí s cizí ženou....to ví kazdej

ta paní asi ne :-D