Tenhle příběh jsem už někde četla

Ano. Asi před 2 lety. 🙂 Na Seznamu.

I kdyby to Váš kluk od začátku celé vyprovokoval, je potřeba, aby i děti vnímaly nějaký princip nutné obrany, tj. že obrana (i odveta) by neměla být zjevně nepřiměřená intenzitě a povaze útoku.

Pokud mě někdo provokuje házením sněhových koulí, nebo žalováním (ať už bylo či nebylo odůvodněné), můžu ho nakopnout do zadku, nebo mu dát facku, to je furt ještě na úrovni klukoviny, ale nemůžu ho prostě kopat do hlavy, to už je naprosto mimo, skoro na úrovni jako bych ho šel pobodat nožem za vyplazování jazyka.

Tyto děti evidentně naprosto postrádají jakýkoliv cit pro přiměřenost. A je hodně blbé, že se za ně jejich rodiče ještě postavili, tj. utvrdili je ve správnosti řešení této situace. Hoši jednoho dne někdo podřežou za to, že je předběhnul ve frontě a tudíž byli v právu.

Nemělo by opět začít platit, že za chování nezletilých zodpovídají rodiče?

Zodpovídají. Finančně. Trestněprávně jen v případě že zanedbají své povinnosti

Skláním se před vaší sebereflexí. Příběh je to samozřejmě smutný a jsem rád i za vás, že bez zdr. následků.

Vy litujete rodiče těch darebáků? Obávám se, že budou stejní jako dítka. Jak mi vyprávěla manželka, učitelka. Provede-li dítko ve škole větší lumpárnu, pozve si třídní učitel rodiče žáka. Buď se nedostaví, a nebo učitele seřvou, že jejich miláček nic neudělal etc.

Musíme se znova naučit bránit.

Nevím, kde se bere ta surovost dnešních dětí. My jsme se taky poprali, ale nikoho by nenapadlo mlátit někomu hlavou o obrubník, nebo ho kopat do hlavy. A pokud si vzpomínám, rvačky ve škole se vždycky odehrávaly jeden proti jednomu, "férovka" dvou a více proti jednomu nějak nebyla v kurzu.

Jestliže to bylo odloženo, jednalo se pravděpodobně o první podobný přestupek proti zákonu. Je to špatně, ale všichni víme, že zákony nejsou dokonalé.

Co se zranění týče, žalovat u civilního soudu. Bolestné, náhrada zubaře, ... . Až bude tatík platit desítky tisíc + náklady soudního řízení, už se na to bude koukat kapku jinak a všichni, jak rodiče, tak jejich syn, to budou mít na talíři dost dlouho.

Děkuji. Odloženo kvůli věku. K soudu jsem jít nechtěl. Tenkrát mi to připadalo "až moc". Možná jsem měl. Oba útočníci pokračují v kariéře.

Dost mě překvapuje otevřenost a objektivita vašeho sdělení. Máte můj respekt. Všechno dobré.

Snažím se psát tak, jak to bylo. Zdejší čtenáři poznají vymyšlený blábol. Děkuji za váš respek.