Prý nejsem pravý chlap. Můžu poprosit o definici, ať se zkusím přizpůsobit? Nebo taky ne

Nedávno jsem zjistil, že nejsem pravý chlap. Žádám ženy i muže o jeho správnou definici. Rád bych jím opět byl.

Dobrý den,

jmenuji se Jiří, je mi 48 let, mám tři děti a dnes jsem zjistil, že už nejsem pravý chlap.

Ještě včera večer jsem si myslel, že jím jsem. Postarám se. Ochraňuji. Vodím děti do školky, vařím, občas i uklidím. Jdu s nimi na písek, do herny, večer koukám na zprávy a — pravda — sem tam se podrbu tam, kde bych asi neměl. Ale jinak všechno v mezích zákona.

A hlavně: i když jsme to u dvou z nich s jejich mámou spolu nezvládli, chci se podílet na výchově našich dětí. Normálně, dobrovolně, s chutí. Ne kvůli alimentům nebo soudu. Kvůli nim.

A přesto dnes ráno internet rozhodl: nejsem chlap. Jsem zženštilý, neambiciózní, přecitlivělý měkkýš, který bere matkám jejich svaté právo na dítě. Prý kvůli chlapům jako já se rozpadá rodina, roste homosexualita, klesá porodnost a dochází máslo v Albertu.

Už jen poslední cigáro, zavázat oči a ke zdi.

A teď vážně

Nepíšu to, abych si stěžoval. Píšu proto, že chápu, proč se tolik mladých kluků na rodinu vykašle. Když jim svět říká, že ať udělají cokoliv, budou za vola, proč by se snažili? Když pečují – jsou slabí. Když nepečují – jsou necitliví. Když jsou přísní – jsou agresivní. Když nejsou – jsou nerozhodní. Ať se hnou kamkoli, dostanou přes prsty.

Nejsem naštvaný. Vlastně se už ani nedivím. Jen bych vás rád poprosil:

Mohl by mi prosím někdo říct, co je to „pravý chlap“?

Rád bych věděl, jestli si ho ještě někdy můžu zahrát. Aspoň v malých rolích. Třeba v těch, kdy jdu s dcerou na hřiště, synovi koupím nové tenisky, protože ty staré má úplně rozervané, nebo v těch, kdy večer padnu vyčerpáním do křesla a přemýšlím, jestli ten „správný chlap“ vůbec existuje.

Protože jestli jo, tak bych ho rád poznal.

Možná bychom si měli podat ruce. A říct si, že chlapi můžou být různí — a že někdy i ten, co se škrábe u zpráv pod fíkovým listem, má v srdci dost místa pro všechny svoje děti.

Děkuju za pozornost

Váš Jiří

(táta, co to sice občas zvorá, ale snaží se být u toho)