Potrefená husa (bloger) se vždycky ozve: „S panem Bangou opravdu nespím!“

Kolem Blogera roku opět létají spekulace o protekci, titulkách a redakčních vazbách. Jako potrefená husa jsem se rozhodl ozvat. A něco uvést na pravou míru.

Prostě mi to nedalo. Jsem rejpal.

S blížícím se finále ankety Bloger roku 2025 se internet opět dostává do svého tradičního předvolebního varu. Objevují se hluboké analýzy, zákulisní spekulace, konspirační teorie a samozřejmě i nevyhnutelné debaty o tom, kdo s kým spí, kdo koho protlačuje a komu redakce tajně posílá titulku častěji než ostatním.

A protože jsem vztahovačný, občas se vyskytnu na titulce a sem tam zaslechnu slova jako „redakce“, „Banga“, „protěžování“ nebo „náhoda“, rozhodl jsem se k tomu konečně veřejně vyjádřit.

Takže ne. S nikým z redakce nespím. Dokonce ani s panem Bangou. A ano, uznávám, že napsat veřejně větu „S panem Bangou nespím“ je pravděpodobně přesně ten moment, kdy člověk definitivně zabouchne dveře Pulitzerovi před nosem. Sice se hroutím, ale pravda musí ven.

Pokud se ovšem za nadstandardní vztahy s redakcí počítá moje dlouhodobá a upřímná touha dostat se na vyhlášení vítězů, zdarma se najíst a společensky přežít večer mezi blogery bez politické rvačky o poslední chlebíček, pak jsem vinen. A přiznávám to dobrovolně.

Dokonce musím uvést jednu důležitou skutečnost. Loni jsem se blogerského večírku zúčastnil bez jakékoli nominace. Přišel jsem, najedl se a bavil se. S lidmi.

Bylo to výborné.

Nejen jídlo, které mimochodem mizelo rychleji než předvolební sliby po volbách, ale hlavně atmosféra. Potkat lidi, které člověk zná roky jen přes články a diskuse, je zvláštní zážitek. Člověk zjistí, že někteří blogeři jsou ve skutečnosti úplně normální lidé. A někteří ještě podivnější než na internetu.

A právě to mě na celé té akci baví. Pozorovat lidi, kteří se na internetu pravidelně posílají do různých částí lidského těla, jak se pak u chlebíčků přetahují o tácek. Internet je zkrátka kouzelné místo. A blogerský večírek občas ještě kouzelnější.

Nicméně když už jsem v tom veřejném přiznávání, dovolím si přinést i pár švestiček ze zahrádky našemu blogerskému dozoru.

Přestože jsem na blogu iDNES poměrně krátce, stačil jsem pochopit, že celá redakce je ve svém oboru mimořádně erudovaná, nestranná (v rámci parametrů lidskosti) a s obdivuhodným klidem vede tento blogerský peloton.

Vůbec jim tu práci nezávidím.

Denně musí rozhodovat, komu dát titulku, komu ji nedat, komu opravit čárku, komu ego a komu vysvětlit, že skutečnost, že jeho článek není na titulce, nemusí být automaticky důkazem spiknutí sahajícího od pana Bangy až po ilumináty.

Po několika měsících pozorování jsem dospěl k závěru, že největším nepřítelem redakce nejsou trollové, politici ani umělá inteligence.

Jsou to blogeři.

A říkám to jako jeden z nich.

A když už jsme u těch konspiračních teorií, jednu věc jsem vlastně nikdy úplně nepochopil.

Blogy na iDNES nejsou monetizované. Za titulku nepřijde výplata, tantiémy ani poukaz na wellness víkend. Člověk nedostane ani procenta z reklamy mezi odstavci.

O to víc mě fascinuje, kolik emocí dokáže titulka vyvolat.

Kdyby za ni byly peníze, ještě bych to chápal. Jenže tady se ve skutečnosti bojuje o něco mnohem zvláštnějšího.

O pozornost.

O čtenáře.

A přiznejme si to. Možná i o ten příjemný pocit, když si člověk ráno otevře statistiky a zjistí, že jeho myšlenky četlo víc lidí než obvykle.

Sláva je zvláštní měna. Nedá se za ni koupit rohlík, nezaplatí složenky a většina manželek ji odmítá přijímat jako argument při nákupu nového nářadí.

Ale úplně bezcenná taky není.

Takže ano, uznávám. Sláva je fajn.

Jen bych kvůli ní asi nezačal spát s panem Bangou.

Proto až zase někde uslyšíte, že za vším stojí protekce, tajné dohody nebo romantické vazby mezi blogery a redakcí, vzpomeňte si na tento článek.

A hlavně na jeho ústřední sdělení.

S panem Bangou opravdu nespím.

(Bulvár prostě táhne.)

I když uznávám, že jako titulek to funguje mnohem lépe než „Blogerský večírek měl příjemnou atmosféru a dobré občerstvení.“

A možná právě proto se potrefená husa vždycky ozve.

PS: Po ukončení ankety chystám „tu jedinou správnou“ volební agitku v můj prospěch. Teď ji sem však nedám, mohla by způsobit moje totální vítězství a co víc, možná by byla na titulce.

Takovou slávu bych opravdu neunesl.