Na délce záleží. Ženy to říkají, muži to tuší a experti mlží. Co když jde hlavně o funkci?

Dlouhé debaty, trapné ticho ve sprchách i výmluvné pohledy. Délka hraje roli – ať už si to přiznáme, nebo ne. Ale vážně jde jen o velikost?

„Krátkej je k ničemu!“ – zhodnotila to jednou moje známá Lenka během večerního popíjení. A všichni jsme věděli, o čem mluví. Tedy… aspoň jsme si to mysleli.

Přidal se kolega: „Jasně. Já jsem si pořídil větší, protože mi soused pořád ukazoval ten svůj. A to se nedalo srovnat.“

"Ale bacha – dlouhej je sice dobrej, ale musíš to umět ovládat!“ – vmísil se nenápadně Marek, největší teoretik v našem okruhu. A taky jediný, kdo má v garáži nářadí s bluetooth.

Ženy o délce mluví otevřeně. Muži spíš tiše závidí.

Večer pokračoval v duchu otevřené výměny názorů. Ženy tvrdily, že kratší může být roztomilejší, ale na delším se prý lépe „pracuje“. Muži naopak tvrdili, že kdo má kratší, víc si ho hlídá. A obvykle s ním i lépe zachází. Jenže víme, jak to chodí – když dojde na měření, všichni mlží.

“Délka přece není všechno,“ hájil se Roman. „Důležitá je výdrž, tlak a správný úhel nasazení.“ V tom měl naprostou pravdu. Špatně držený delší může být neefektivní. A ještě zanechá fleky.

Experti? Mlží. A prý záleží na typu podkladu.

Na internetu jsem našel „odborný“ článek (pravda, psaný někým, kdo vystudoval sociologii a malířinu):

„Délka ovlivňuje výkon. Ale pokud jde o praktické použití, je třeba zohlednit i sílu proudění, úroveň zacházení a pravidelnou údržbu.

“No jistě. To slyšíme pořád.

Jenomže pak přišla ta chvíle, kdy jsem se zamyslel: „ Záleží tedy na délce? Nebo ne?“

Pojďme si to přiznat…

Jestli jste až sem četli se zatajeným dechem, poposedávali, sjížděli očima délky mezi řádky a čekali, kdy konečně padne to slovo…

Tak vězte, že se celou dobu bavíme o naprosto jiné věci.

Mluvím o hadicovém segmentu, čili, jak mi „odborníci“ říkáme, zahradní hadici!

Konkrétně té nové, co si brácha koupil na víkendové zalévání trávníku.

Delší je sice lepší, ale když nemá tlak, je vám k ničemu. A když ji nemáte kam smotat, leží vám u baráku jako hadí nestvůra a děti přes ni zakopávají. Krátká se zase musí pořád přemisťovat, člověk s ní k rajčatům nedosáhne a manželka lamentuje, že růže zas uschnou.

Takže – co jsme si, to jsme si. Zamysleme se, na co jsme celou dobu mysleli.

„Fuj, hambáři!“

Já mluvím o zahradním vybavení, a vy jste hned mysleli na… no právě!

I když možná…

Přeji hezké prázdniny a užívejte hadice s rozmyslem. Délku neřešte. A pamatujte: „Zalévat, zalévat, zalévat.“