Jára Cimrman: Pískovnice. Bitka na pískovišti s kázeňskými prohřešky a trvalými následky

Dosud neznámý spis Járy Cimrmana dokazuje, že pískoviště není hra, ale přípravka ke zločinu. O bábovičkách, převýchově a formičkách, které zmizely. Nevhodné pro mládež do 6 let.

Seminář I.: Od bábovky k mřížím

(Přednáška ve stylu bitky na pískovišti, s drobnými kázeňskými prohřešky)
Přednáší: prof. Korektní / Badatel K.O.C.O.U.R.
Přerušuje: doc. Snaživec / Supervizor K.O.C.O.U.R.

I. Nález v podšívce dějin

Vážení přátelé, vědecká obec byla donedávna přesvědčena, že Jára Cimrman se věnoval dětem výhradně jako učitel, vynálezce školní pomůcky „bič na nepozorné žáky“ a autor loutkových her, u nichž bylo násilí spíše symbolické. Avšak nález v pozůstalosti jeho otce, krejčího Leopolda Cimrmana, nás vyvedl z omylu.

Senzační nález na pískovišti: K.O.C.O.U.R. vyhrabal H.N.U.J. Stopa vede k O.D.S.

(Ozve se kolega sedící, po řečnění toužící. Otrávený lektor ustupuje od pultíku a mumlá si cosi o neukázněnosti auditoria.)

Kolego, zde provedeme první, zdánlivě nepodstatný krok stranou. Jistě vás napadne, jak by se vůbec mohla dochovat pozůstalost drobného živnostníka. Vysvětlení je však prosté a do značné míry typické: Leopold Cimrman byl klasický podpantoflák a navíc čas od času přijímal odměnu za dílo v naturáliích (viz známá epizoda výuky malého Jaroslava na housle). Tím se dostával k tzv. utajeným zakázkám.

První z nich byla ušita pro jistého André Leloucha. Ve spěchu, aby manželka nic nepoznala, napsal jméno objednavatele tak mizerně, že jej později četl jako Melouch. Aby příliš nedehonestoval přítele, vyslovoval jej foneticky, a posléze začal tímto názvem označovat všechny práce načerno. Aby zakryl své konání, pozval Leloucha i s jeho synkem Simonem – a ten si s malým Járou hrál. Motiv pískoviště se zde objevuje poprvé, byť zatím nenápadně.

Jak víme, dospělý a stále nedoceněný génius navštívil později Simona Leloucha v Paříži při studiu činnosti bratrů Lumièrů. Lelouch byl nadšen a při loučení pronesl větu, která se zpětně jeví jako prorocká: že on už je na novoty starý, ale pokud se mu narodí potomek, povede ho tímto směrem. Claude Barruck Joseph Lelouch (1937) tak splnil slib svého otce – a děd zanechal stopu v poněkud jiné, neméně kreativní formě živnostenské činnosti.

(Přednášející se nevrle vrací k pultíku.)

V podšívce nedošitého zimníku pro okresního hejtmana byl nalezen srolovaný arch papíru. Původně jsme se domnívali, že jde o střih na pánské spodky s prodlouženou nohavicí. Po důkladném očištění od krejčovské křídy se však ukázalo, že jde o převratnou pedagogicko‑kriminalistickou studii s lakonickým názvem HNUJ.

Skica objevu – Zdroj: AI Gemini, PROMPT Jiří May

(Zaznamenáno do Sypných listů, arch 0 – úvodní.)

II. Systém HNUJ

Mistr Cimrman, pozorující děti z okna otcovy dílny, která přímo sousedila s obecním pískovištěm, dospěl k mrazivému, avšak metodologicky čistému závěru: pískoviště není hřiště, nýbrž inkubátor zločinu.

Ve své teorii Hierarchie Nebezpečných Úkonů Jinošských (HNUJ) – viz náčrt tužkou, později přepsaný inkoustem a opět vyškrtnutý – definoval základní typy delikventů, u nichž lze na základě práce s pískem s vysokou pravděpodobností extrapolovat budoucí vězeňský mundúr.

• Horníci (Tuneláři) – Podkopávají základy cizích staveb. Zpočátku nenápadní, systematičtí. Cimrman zde předvídal budoucí bankovní podvodníky. „Kdo začíná tunelem pod hradem z písku, končí tunelem pod státní pokladnou,“ konstatuje s chladnou jistotou.
• Narušitelé – Typy destruktivní, časově úsporné. Stačí vteřina nepozornosti a bábovka se mění v trosky. Cimrman si u nich poznamenal: „Bez vize, avšak s výsledkem.“
• Únosci (Kradci) – Specialisté na tichou likvidaci cizího inventáře. Zaznamenán případ chlapce, jenž během jednoho odpoledne nepozorovaně odcizil čtrnáct rýčků a jednoho dospělého strážníka, který usnul na lavičce. Případ byl uzavřen pro nedostatek bdělosti.
• Jedovatci (Sypači) – Skupina metodicky nejzákeřnější. Útočí pískem přímo na zrakové orgány. Cimrman zde poprvé zmiňuje nutnost evidence v tzv. Sypných listech.
• Manipulátoři (Personalisté) – Vrchol hierarchie. Za skromné všimné (bonbóny, část svačiny) přidělují dětem parcely, jejichž kvalita písku se přímo odvíjí od hodnoty daru. Mistr v nich vidí jasné politické špičky, přidělující funkce a resorty těm, kteří vědí, co, kdy, kde a jak upustit.

(Doc. Snaživec si zapisuje. Pískem.)

III. Literární prevence: Delikventská „Kytice“

Cimrman věděl, že suchá statistika děti nenapraví. Rozhodl se proto pro formu básnickou, kterou sám označoval za „výchovu se zpětným účinkem“. Inspirován Karlem Jaromírem Erbenem, jehož v korespondenci kritizoval za přílišnou měkkost a nedostatek písku, vytvořil baladu Pískovnice.

(Poznámka autora: Přednes má být monotónní, aby dítě nevnímalo krásu, nýbrž trest.)

Pískovnice

S bábovičkou dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!
Hle, rýček tvůj v cizím hradě, kyblík v prachu rozbitý,
a ty křičíš v jednom kuse, v písku celý zarytý.

Zanech řevu, robě milé, je až příliš falešný,
Už mi uši z toho hluchnou, nikdo není nadšený.
Pokud ztichneš, tak ti koupím dřevěného motýla!“
Hrabičky se mihly vzduchem, matku švihly do týla.

„Pojď si pro něj, Pískovnice, pojď si pro něj, pro vraha!
Ať mu v hrdle ztuhne lžíce, to je šumná úvaha.“
A hle, z rohu u klouzačky vychází stín shrbený,
v ruce drží rejstřík trestů, pohled mrazem kalený.

Dítě v křečích svírá formu tvarem připomínající lva,
Pískovnice už se blíží, v očích krutá modlitba.
„Vydej mi lva!“ hřmí ta žena, „není tvůj a dobře víš,
že kdo v písku krást se učí, brzo pozná kutou mříž!“

Po recitaci Cimrman suše konstatuje, že experiment byl následně zakázán ve třech okresech a jednom školním dvoře.

IV. Návrhy: Metoda „Přešití povahy“

Skupina K.O.C.O.U.R. – Krejčovský Odbor Cimrmanových Odkazů a Urgentních Revizí – se dnes snaží tyto poznatky uvést do praxe. Navrhuje se, aby se dětem vykazujícím znaky HNUJ šily šaty bez kapes. Cimrman totiž tvrdil: „Kde není kapsy, tam není lup.“

(Doc. Snaživec žádá slovo.)

Zde bych opět dodal, že vzápětí se však Cimrman střetl s radikálním feministickým spolkem SS - tedy Sauber und Sicher, což znamená Čistý a jistý. Ten se po Cimrmanově výroku do vynálezce pustil, že bez kapes dojde k prudkému nárůstu kapénkové nákazy, protože děti nebudou mít kde nosit kapesníky. Na Járovu námitku, že je stejně nenosí a utírají si — ehhh — no, zkrátka používají jako zástupný element rukáv, sklidil další těžký posměch. Nebyl však zvyklý na to vyklízet bojiště a stahovat si kalhoty, když Brod byl ještě daleko a navíc stále Německý. Navrhl tedy speciální taštičku zavěšenou na krku, do níž byl kapesník umístěn; to je ona pověstná Schnupticheltasche.

Schnupticheltasche – Zdroj: AI Gemini, PROMPT Jiří May

Bohužel, jak už to u něj bylo zvykem, nedočkal se pochopení ani pochvaly, naopak jistý autor Karl Friedrich May ho žaloval, že Schnupticheltasche uráží indiánské kmeny, neboť zesměšňuje tradiční váček s medicínou. Jak je doloženo, k soudnímu procesu nedošlo, protože Cimrman Mayovi pohrozil, že pokud bude na své žalobě trvat, odhalí pravé zvyky Indiánů. Jak známo, spisovatel měl hned několik prohřešků a nemohl si dovolit další skandál, proto nakonec věc vyšuměla ad acta. Jen bychom rádi zdůraznili, že člen K.O.C.O.U.R.a, přednášející May (prof. Korektní) nemá se svým potenciálním předkem nic společného, ani zadek ne!

V. Praktická aplikace teorie

Cimrman navrhoval zřízení funkce pískovištního komisaře, jenž by vedl záznamy do Sypných listů a včas odesílal jedince k nápravě – nejčastěji k pletení košíků či vyšívání deček, což jsou činnosti, při kterých se písek prakticky nedá použít jako zbraň a zároveň se delikventům budou hodit v „pracovní“ kariéře na Borech.

Kamisař Pávek – Zdroj: AI Gemini, PROMPT Jiří May

(Spor Snaživec-přednášející)

Tradičně musím doplnit, že vzápětí se rozhořel poměrně dost vyhrocený spor, protože z návrhu nebylo jasné, kdo by pískovištní komisaře platil - obecní úřady a policie se od nich distancovala, tajné služby se bály, že by nově nastoupivší kádry zakrátko vykazovaly lepší výsledky. Poměrně nekompromisní prověrce byl podroben také Járův návrh „odeslání dětí k nápravě“ - to některé spolky a právníci označovali jako „past a k dítěti neuctivý přístup“. Stačí si pečlivě uvědomit začátek tohoto tvrzení (past a k) a máme další inspirativní počin nedoceněného génia. Směle také můžeme odmítnout chaotické a zcela nepodložené tvrzení vídeňského badatele dr. Fiedlera, jenž Cimrmanův vliv zcela vylučuje a domnívá se, že název ,pasťák’ byl inspirován soustavným a opakováním úklidem, při němž napravující se děti musely pastovat podlahu.

(Zjevně otrávený přednášející sáhne do kapsy saka a ukazuje varovnou žlutou kartu)

VI. Důsledky: Tvrdá kritika

Až dlouho po Mistrově definitivním odchodu byly i jeho další dva revitalizační projekty podrobeny tvrdé kritice. Byly důsledkem politováníhodného incidentu v nápravně-výchovném košíkářském zařízení v Kostomlatech, kdy vzpurný jinoch začal používat proutek normy SP 219/35 k ohrožování ostatních a pokoušel se jím vynutit si neoprávněné výhody. Krátce nato v Kraslicích při háčkování exportních deček propukl skandál, týkající se šmelení s bavlnkami a z toho plynoucích personálních odměn. Ovšem je nutno podotknout, že Mistr myslel na vše - jak se podařilo zjistit kladenské odnoži našeho týmu, v utajené pozůstalosti nalezené při budování legendárních věžáků byl nalezen spis Sypné listy; skrývala jedna dochovaná Schnupticheltasche list s Cimrmanovu poznámkou: „Jestli i nápravné procedury selžou, ať ti zmetci nedělají raději nic, i tak bude důležité, že nadále budou mobilní!“

(Přednášející zavírá desky. Doc. Snaživec se staví k pultíku.)

Děkuji za pozornost. Pískovištní komisař je vám k dispozici v předsálí. Po skončení přednášky si, prosím, zkontrolujte své formičky.

Za K.O.C.O.U.R. Badatelé v oboru sypkých hmot a šitých dějin prof. Korektní a doc. Snaživec