Jak se syn učil ruskou píseň do školy a já pochopil, že tuhle zemi nepochopím

Syn mě požádal, abych ho vyzkoušel z ruské básně. Nechápal, proč v ní pop zabil svého psa. Ani já ne. Rozbor textu nám možná napověděl něco víc o ruské mentalitě.

Večer za mnou přišel syn s otázkou, jestli bych ho nevyzkoušel z přednesu ruské básně. Jedná se sice o píseň, ale paní učitelka asi nechtěla riskovat ohluchnutí, a tak ji dovolila nastudovat jako báseň.

Malinko to se mnou škublo. Vzpomínky na základku a aktuální „vojenská operace“ Ruské federace na Ukrajině způsobily značnou nechuť k tomuto jazyku. Syn ho však má ve škole jako druhý (povinný) jazyk, takže jsem ji musel překonat. Text je velmi ponurý.

У попа была собака – Pop měl psa

У попа была собака,
Pop měl psa,
Он её любил;
Měl ho rád;
Она съела кусок мяса –
Ten snědl kus masa –
Он её убил.
On ho zabil.
Убил и в землю закопал
Zabil ho a zakopal do země
И надпись написал,
A napsal nápis:
ЧТО:
ŽE:
„У попа была собака,
„Pop měl psa,
Он её любил;
Měl ho rád;
Она съела кусок мяса –
Ten snědl kus masa –
Он её…“
On ho…

Musel jsem si najít překlad. Azbuku i slovíčka už jsem dávno zapomněl. Na YouTube mi to našlo ukázku z pohádky „Jen počkej, zajíci!“. Jen si vzpomeňte – zajíc hraje v rockové kapele na bicí a vlk se přidá s nezapojenou elektrickou kytarou k jamování. Pak ji zapojí do zásuvky a je tu malér.

S úsměvem na tváři jsem poslouchal synovu recitaci. Pak se mě zeptal: „A proč ten chlap zabil svého psa, když ho měl rád?“

„No jo, to nedává smysl,“ pomyslel jsem si a rychle hledal nějaké logické vysvětlení. Na nic rodičovsky kloudného jsem nepřišel. Jistě, že mě napadaly různé teze hraničící s porušením zákona o hanobení národa, rasy a přesvědčení. Ale nebudu kazit syna. Ať si udělá názor sám. Přiznal jsem porážku a řekl, že nevím.

Pak mě syn dorazil: „Vždyť je to kněz, ne?“

Co na tohle chcete odpovědět?

Tak jsme si udělali rozbor textu. Kdo ví? Třeba na to přijdeme. Zapojili jsme mé, časem opotřebované znalosti, jeho informace ze školy, internet a „strýčka Googla“. Jak moc jsem se trefili, nevím. Posuďte sami:

Fatalismus a přijetí osudu: Opakující se smyčka příběhu bez zjevného řešení může odrážet určitý fatalismus, tedy přesvědčení, že události jsou předurčené a nelze je změnit. Příběh prostě plyne, i když je tragický. Tato schopnost přijmout i nešťastný osud je v ruském prostředí běžná.

Tvrdost a pragmatismus: Krátký, strohý popis násilí (“zabít a zakopat“) bez emocionálního zabarvení může naznačovat pragmatický přístup k řešení problémů, i když jsou drastické. Tato tvrdost je často spojována s ruskou historií a životem v nehostinných podmínkách.

Cyklus opakování: Nekonečné opakování příběhu může symbolizovat cyklickou povahu ruské historie s opakujícími se vzory moci, útlaku a změn. Rusko prošlo mnoha zásadními historickými otřesy, a je tedy pochopitelné, že se tyto změny promítly do mentality obyvatel.

Absurdní humor: V ruské kultuře je černý humor obranou proti nesmyslnosti světa a tahle říkanka je toho velmi názorným příkladem.

No to jsme si pomohli. Ach jo.

A tak jsem nakonec synovi řekl: „Víš, některé věci v ruské kultuře nám prostě nedávají smysl. A možná je to tak schválně.“

Syn se zamyslel, pokrčil rameny a odešel.

Možná jsem ho naučil víc, než jsem čekal.

Zdroje:

• Video na YTB https://www.youtube.com/watch?v=lskmYye1DAo
• Ruská imperiální mentalita: Pochopení kořenů války na Ukrajině
• Fosilie Rusko. Putinova válka a kořeny ruského barbarství