Vždyť každý blogový autor (každou blogovou autorku nevyjímaje) píše hlavně proto, aby dal najevo: „Jsem tady!“

Tedy kromě jednoho autora, který chce psát blog formou seriózního zpravodajství.

Směju se svým chybám odjakživa. Bohužel jsem se narodila do rodiny, která tenhle druh humoru pokládala za poruchu chování. Tátu jsem doháněla k šílenství. Mamce říkával: „Podívej se, co zase vyvedla. A ještě se tomu směje! To se fakt směje tomu, že je blbá?“

Kamarádky jsem si pečlivě vybírala – jen ty, co rozuměly stand-up komediím.

Naštěstí se mi – sice až napotřetí – podařilo vzít si manžela, který vtip pozná dřív, než se ho lekne. Takže když se ztrapním, neslyším přednášku, ale smích. A to je v mém světě obrovský pokrok.

Joooo, taky se tímto směrem ubírám

Pane Jiří (dokonce se mi chtělo napsat Milý Jiří podle známého songu dvojice Grossmann-Burianová, ale pak jsem si řekl, že by to mohlo spustit další diskuzní odnož a tak jsem přibrzdil), dovolím si říci, že psaní se všemi chybami a nedostatky je právě to lidské, co se nám zřejmě velice veselí, humorem posedlí a dobrou náladou hýřící tvůrci AI snaží sebrat. Bude korektní, přesná, bezchybná, ale smíchy se s ní neumlátíme.

Takže na závěr si dovolím jednu hezkou poznámku k filmu Cesta do hlubin študákovy duše, kde se hodnotily postavy šplhouna Mazánka a repetenta Čuřila: „Snaživý Mazánek to v životě určitě dotáhl dál, ale s Čuřilem byla určitě legrace.“

Opravdu se nechci příliš opakovat, ale znovu volám: „Jen houšť a větší kapky. My snesem i dvouciferný score!“

Děkuji. Vůbec se nemusíte ostýchat. Klidně piště "milý", "drahý", nebo dokonce, dnes oblíbené, "kámo". Komentáře jsou studnicí témat a inspirací. Klidně snesu 2-3 odnože za den. A k těm "kapkám". Kapu tak hustě, jak to jde. 3:0 za týden je docela dobré. Jestě hraju další soutěž u velkého červeného "S". Stejné skóre. Doma hromada dalších hráčů. Snažím se "nezkapat".

Jen piš dál. Aspoň se pobavíme!

Na tvůj účet!

Dle rozkazu. Poslušně hlásím, že se budu snažit seč mi budou prsty stačit.

Jste skvělej. Nebrat se moc vážně je to největší umění. Skousnout svou chybu a obrátit ji v žert. Vím o čem mluvím .Moc vám fandím.

Děkuji. Jste moc laskavá. S dovolení dám Váš komentář přečíst manželce. K tomu jí s hrdostí oznámím: "Vidíš, jsem umělec. Nádobí a koš už vynášet nebudu. Je to pod mou úroveň."

Píšeš dobře, ráda tě čtu.

A občas něco pomotat, ale udělat si z toho a ze sebe v blogu legraci, takové čtu nejraději.

Už jsem ti dokonce i odpustila, že jsi pořád na Titulce.😆

Šárko, Twl, musíš něco napsat aby ses tam dostala :D

Zdravím, trefnej text :) Tady ty texty proti Vám nikdo nepoužije dokud se nepřidáte do politickejch debat. To je potom test pro ego. Občas jsem v důsledku toho i sám párkrát ujel. Čtete se dobře jako málokdo tady...

Má našlápnuto na blogera roku.