Stylisticky je článek výborný, budu vás ráda číst.

A já budu doufat, že nezklamu. Píšu hlavně o rodině. Chlapský pohled. Dokonce jsem z článků poskládal i knížku. Paní editorka je nazvala vznešeně fejetony. Má podtitul "blog do kapsy". Inspirace z "rodokapsů" po babičce. Jejich moderní forma. Nepotřebuje WIFI. Jednoduché čtení ke kávě, na dovolenou a, hlavně pro muže, na toaletu.

Zkusím se nad tímto vyznáním zamyslet. Také jsem u maturity málem propadl z angličtiny a nakonec mě nějaký čas živila. Důvod je ten, že ať se to někomu líbí nebo ne, jsou věci zbytné a potřebné. Od prvního ročníku střední školy jsem nikdy nepotřeboval větný rozbor, pitvání na všechny neuvěřitelné druhy. Nikdo se mě neptal, jestli zvládám shodu podmětu s přísudkem, nechtěl po mě vědět, co je to doplněk - snad jenom ty čárky se dostaly na přetřes, ale jak píšu, nikdy jsem žádný větný rozbor nedělal. A v tom asi bude zakopaný pověstný pes. Mnohdy stačí dostatečně číst a vnímat češtinu. Mladí to dnes z větší části nedělají a ze SMSek se souvislý text naučíš těžko, zvláště když je prolitý spoustou slov, co sice nedávají význam, ale mládež se bez nich nehne. Pak tu je ještě onen přirozený cit pro jazyk a tam pak nebude vadit nějaká ta čárka. Hrubky, to je věc jiná, ale pokud existuje dohled a korektura, leccos se dá zachránit.

Takže ano, souhlasím. I ten, kdo propadal z češtiny, může vytvořit smysluplný text a možná, či skoro určitě lepší než AI, protože bude v sobě mít originální myšlenku, ne odněkud převzatou, vytaženou nebo implantovanou. Historie nás už mnohokrát přesvědčila, že zdánlivě věci neznalý člověk může zbourat zažité představy. Ostatně - ani jeden z Beatles neznal noty. Rozhodně jim to nezabránilo zapsat se navždy do dějin této planety.

Děkuji za komentář. Myslím, že není co dodat. Autor