Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

KK

A ještě k tomu si spousta lidí myslí, že když v nadávce vymění jedno (nebo hned několik) písmeno za hvězdičku, stanou se z nich vzorní slušňáci

1 0
možnosti
Foto

K posunu významu slov docházelo zřejmě od nepaměti. I proto je někdy obtížné správně pochopit přesně, co starý autor sděluje svým čtenářům. Uvedu slovo naprosto nevinné, "nepřizpůsobivý".

Ještě v době Arbesově se jím hrdě označovali ti, kteří se považovali za nezávislé ve svém životě i názorech.

Dnes, snad jako důsledek tlaku na politicky korektní vyjadřování, tím slovem mnozí označují ty, kteří jsou naopak dle mého názoru velmi přizpůsobiví.

A závěrem: v jazycích národů, které žijí na hranici přežití, nadávky zpravidla neexistují. Původ nadávek je totiž v přirovnání adresáta k něčemu neužitečnému, což se však v těchto podmínkách prakticky nevyskytuje. Exploze nadávek v moderní době je tedy možná důsledkem toho, že žijeme v blahobytu. 🙃

3 0
možnosti
SB

Velmi zajímavá je nadávka, když o někom řekneme, že je to "vůl jak anděl".

Zajímavá je proto, že postupem času se nadávka stala z původně míněné pochvaly.

Anděl je jedním ze symbolů křesťanské víry, takže si lze sotva představit, že slovo, které se používá jako nadávka, bude s andělem spojováno.

Ono to však původně bylo úplně naopak: Bylo to míněno jako pochvala.

Když se na trzích nebo třeba jen dohodou sousedů nebo dohozením přes společného známého prodávala hospodářská zvířata, tak se právě takhle, tedy přirovnáním k andělu, to zvíře chválilo. "To je jalovice jako anděl", "to je kůň jako anděl", "to je kozel jako anděl"! A protože tehdy se běžně prodávali i volové v tom zemědělském smyslu slova, tedy vykastrovaní býci používaní k potahu nebo k orbě, tak se občas říkalo "to je vůl jak anděl".

Postupem času se zemědělství změnilo a dnes už volové jako hospodářská zvířata téměř neexistují. A i prodávání a kupování jiných zemědělských zvířat se obvykle děje jinak než na veřejném tržišti. A však slovní spojení "vůl jak anděl" přetrvalo a nabralo jiný význam, než původně mělo.

0 0
možnosti
Foto

Je vidět, že svět nadávek je pro mě dosud oblast, označená „Hic Sunt Leones.“

To já, když jsem jedné spolužačce, jejíž chování se mi nezdálo být v souladu s dobrými mravy, řekl „i ty jedno ošklivé káčátko,“ měl jsem z toho ještě dva dny výčitky svědomí.

1 0
možnosti
MB

Nemám po ruce žádné novější vydání románu B. Němcové - Babička, takže by mne zajímalo, zda se tam stále nachází ono

"babička šukala po světničce"

Polák by řekl, že asi něco hledala, ale našinec to vidí jinak...

0 0
možnosti
Foto

A víte, proč Božena Němcová sepsala zrovna Babičku a sepsala ji zrovna takhle?

Protože neměla smysl pro laskavý humor, jako například Karel Čapek.

0 0
možnosti
PB

...... jdi mi k šípku, safra, sakrholte, jémináčku, trdlo, nezbedo, coura (chodí pomale), běhna (chodí rychle), seš pominutééé?,- toliko a jiných hrubých vulgarismů užívala naša "korektní" bába,- nikoliv však dědek, to byla jiná liga!,- ...... moderna má zkrátka takovej neotřelej říz,- kór, když vám lingvisti našeho hlavního proudu přeloží Zelenskýho "bljať suka", při grilování v Oválný pracovně, jako český SAKRA!

0 0
možnosti
RK

Měla by se cenit i originalita v takzvaných „nadávkách“. Můj spolužák z lavice, jehož jsem jednou vytočil, se na mě obrátil a s výrazem plným hněvu mě počastoval: „Jsi ovšem politováníhodný piskoř buližník, varan skvrňáč a koza sánská, žíhaná ze všech stran!“ Na to mu těžko odpovíte hrdinské: „Ty si taky polib...“

5 0
možnosti
Foto

Znám sánskou kozu, ostatní dvě nikolvěk. Buližník je druh kamene. Jeden můj spolužák z gymnasia tuto obdržel, ač nerad.

1 0
možnosti
Foto

Tak třeba termín "kuběna", dnes již nic neříkající, nicméně tehdy ženu lehkých mravů označujíc. Případně též "žena hampejzná" , což označovalo totéž s tím, že tato již byla jaksi institualizovaná.

A pohleďte, kolik Kuběnů či Hampejzů mezi námi žije.

4 0
možnosti
RK

Vzpomínám si na krátký úryvek z Lucerny, provedené Semaforem, kdy nápověda (P. Nárožný) nabádá kněžnu (M. Šimek), aby si vyhrnula sukni a neurousala si ji. „Pane, já jsem kněžna a ne nějaký hampýznice...“ Dnes aby tato scénka měla doprovodný vysvětlující text.

A pokud si vybavuji, tak pro ženu volných mravů a lásku za úplatu poskytující se také říkalo helmbrechtnice... Snad se nemýlím.

2 0
možnosti
  • Počet článků 121
  • Celková karma 29,63
  • Průměrná čtenost 2816x
Baví mě rodina, psaní a humor. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. A proto jsem vydal moji první knihu "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.