Historie nadávek: Když „hovado“ bylo jen zvíře užitečné

Ó, vy učení mistři a panny ctnostné, připravte se na cestu časem, jež vás uvede v úžas a zároveň pohoršení!

Já, pokorný poutník jménem Jeroným, jenž se z milosti Boží a pomocí ďábelského stroje ocitl v budoucnosti vzdálené více než půl tisíciletí, vám nyní vylíčím, jak se proměnila řeč lidská, a to zvláště v jejích nejhrubších zákoutích.

V mém čase, v onom zlatém věku rytířů a panen, byla slova jako „hovado“, „čůrák“ či „prdel“ zcela nevinná. „Hovado“ bylo zvíře užitečné, „čůrák“ byl ten, kdo si právě ulevuje, a „prdel“ byla část těla, jež každý měl a o níž se mluvilo bez studu. Avšak dnes, ó běda, tato slova jsou považována za sprostá, ba dokonce urážlivá!

Cožpak se lidé v budoucnosti nestarají o hygienu, že se stydí za přirozené potřeby těla? Cožpak ztratili úctu k zvířatům, že je používají jako nadávky? A co teprve ona záhadná „píča“, o níž jsem slyšel šeptat si potají? V mém čase toto slovo neexistovalo, a tak jsem se odvážil nahlédnout do starých knih, abych odhalil jeho původ. Ó, hrůzo, dozvěděl jsem se, že pochází ze slova označující ženské přirození! A přece je dnes používáno jako jedna z nejhorších nadávek, jež může člověk druhému utrousit.

Srovnám-li nadávky mého času s těmi dnešními, zhrozím se ještě více. My jsme se častovali slovy jako „kacíř“, „pohan“ či „smilník“, jež útočila na víru a mravy, nikoli na tělo a jeho funkce. Dnes se však lidé urážejí slovy, jež popisují pohlavní orgány či úkony s nimi spojené. Cožpak se ztratila úcta k duši a zůstala jen úcta k tělu?

A co teprve ona záhadná zkratka „WTF“, již jsem slyšel pronášet s velkým důrazem? Po dlouhém bádání jsem zjistil, že znamená „What the fuck?“. Ó, učení mistři a panny ctnostné, copak se v budoucnosti lidé nestydí rouhat se a brát Boží jméno nadarmo?

Pravda, i v mém čase existovala sprostá slova, avšak byla používána jen zřídka a jen mezi nejhrubšími lidmi. Dnes se však s nimi setkávám na každém kroku, a to i z úst vzdělanců a urozených dam. Cožpak se ztratila schopnost vyjadřovat se kultivovaně a s úctou k druhým?

V tomto podivném světě budoucnosti se cítím jako cizinec, jenž nerozumí řeči ani zvykům místních obyvatel. Stýská se mi po mém čase, kdy slova měla jasný význam a lidé se chovali s noblesou a ctí. Snad se jednou vrátím do své doby, kde budu moci opět hovořit bez obav, že někoho urazím či pohorším.

Zdroj: Marynčák, Richard. Stručné dějiny nadávek a sprostých slov