Dcera má narozeniny. Já zapomněl. Zase! Potřebuji ženský mozek

Zapomněl jsem na narozeniny vlastní dcery. Opět. Přestože mi to připomněl kalendář, dort i žena. Naštěstí mám fantazii. A manželku. Ta ví všechno.

Byl jsem u jejího narození, vychovávám ji pět let, mám v mobilu nafocený rodný list, poznámku v kalendáři a stejně jsem zase zapomněl.

Má žena ví všechno. Vážně. „Mobil máš v koupelně. Tu černou košili jsi před třemi lety vyhodil, nehledej ji. Jestli budeš ještě chvilku sakrovat, kde máš maskáče, tak tě klepne! Prala jsem, jsou na šňůře. Ano, jsme manželé už pět let! Jistě, tvá dcera má zítra narozeniny, objednával jsi přeci dort.“ Jak to všechno, proboha, ví? Má snad v mozku nějakou sekci „Důležitě nedůležité věci“?

Já mám taky sekce. Dokonce i v mozku. „Když nevíš, zeptej se ženy“. No dobře, jenom tu jednu. Ale používám ji často. A musím taktéž v hlavě nosit spoustu informací, abych mohl manželce pomoci s jejím pátráním: „Už jste brali? Zítra jedu nakupovat, kde máš kartu? Objednal jsi toho opraváře? Natankuješ mi? Co jsi koupil dceři k narozeninám?“ Malinko jsem si teď zapřeháněl, ale s tím dárkem ne.

V práci jsme samí chlapi a ti si umí navzájem vypomoct. „Ty bláho, já zapomněl na výročí,“ povídá kolega. „Kde teď něco seženu?“ „V Lidlu mají akci na kytky,“ houkne poradce. „Zajdi do Tesca, včera měli v akci vína,“ poradí další. „To je k ničemu, výročí bylo včera,“ odpoví podrážděně postižený. „Tak jestli ti ho nepřipomněla a nedostal jsi vynadáno, máš ještě šanci vynadat jí dnes ty,“ rýpnu já. Nakonec objel všechny krámy ve městě a nakoupil plný kufr dobrot. O výsledku sice nepodal zprávu, ale druhý den do práce přišel.

O šéfovi nic psát nesmím. Jen drobnou poznámku. Má veliké štěstí, že naše manželky mají stejná jména.

A tak se vracím zase zpátky k ženě, její otázce a mé rychlé odpovědi: „Jistě, že jsem koupil dárek. Bude z něj nadšená.“ A už mi v hlavě šrotuje, co já jí vlastně koupím. Jenže manželka ví i tohle. Dokonce po telefonu. „Koupila jsem panenku, tvarovací hmotu, zelený sliz a…“ střílí po mně dárky jako kulometem. „Tak jen aby sis nekoupil stejný! Čau. A nezapomeň vyzvednout ten dort.“ Na hlavu poražen bloumám cestou z práce po nákupním centru.

Vy ženy máte sice paměť jako sloni, zato my muži fantazii. Vybavilo se mi, že holka miluje „Wednesday“. A už si to peláším do speciálky v přízemí. Nakoupil jsem tašku strašidelných a krvavých propriet pro pětiletou dcerku. Ta bude nadšená. Tchyně asi méně. Držte mi palce, o víkendu bude oslava.

Předem děkuji za gratulace i případné kondolence.