Při vyklízení pozůstalosti nastal problém takříkajíc kruciální - křídlo. Ne nějakého anděla či vycpaného létavce, ale skutečně takřka koncertní. Popisovat martyrium by bylo opisování toho, co uvedl pan Jiří, ale zmiňuji se o věci proto, že v tomto případě šlo o nástroj, jenž mohl začít něčí kariéru nebo udělat radost. Ačkoliv byly jasně zveřejněny podmínky, scénář stejný. Výčitky, poukazy na defekty, dokonce žádost, aby dotyčným byla uhrazena cesta. Že existují telefony (2010) a detailní náhledy se jaksi nebralo na vědomí. Co taky chcete od křídla, jehož výrobcem byl Vídeňák Wopaterni a nástroj byl minimálně 120 let starý.

Ale happyend přišel. Mladá dvojice přišla, odmítla si vzít křídlo jen tak a doslova mi vnutila jistý obolus. Pak se do místnosti vhrnuli čtyři statní muži, vše rozebrali, zabalili do fólie a odnesli, aniž by řešili jedním slovem fakt, že byt byl ve třetím patře bez výtahu. Pro mě to mělo ještě jeden pozitivní dopad - s onou skupinou stěhováků jsem se domluvil a díky nim vyklidil byt v daném termínu, jak bylo požadováno. Profesionálně a za slušnou cenu.

Někdy jsou zkušenosti nemilé, jindy končí dobře. Jak to v životě bývá.

Naozaj si myslíte, že na krídle s pravdepodobne viedenskou mechanikou niekto začne svoju kariéru?

Četl jsem docela nedávno podobný článek, kde autor srovnával situaci, kdy dával zdarma za odvoz a kdy požaduje symbolický poplatek, třeba 100Kč za kus. Prý nesrovnatelné. Když to bylo zadarmo, zkušenost byla podobná, jako máte vy. Když za peníze, přijeli vždycky jen seriózní lidé a jednání bezproblémové. Takový malý psychologický paradox

To je základní životní pravidlo: člověk si váží jen toho, do čeho investoval svůj čas a peníze.

Mám podobnou zkušenost. Darovala jsem starší, ale plně foťák rodince ve finančních potížích, když doslova brečeli, že ani nemůžou vyfotit děti, aby ty měly jednou vzpomínku, až vyrostou. Já si kupovala foťák novější, tak jsem ten starší funkční darovala. No, asi tak za 14 dnů jsem viděla, že ta rodinka, co pomalu nemá na chleba, si pořídila fungl nového ajfouna za x tisíc, protože přece nebudou fotit děti nějakým starším foťákem, že. A ještě mě pomluvili, že jsem jim dala "starý šrot". od té doby jde všechno do popelnice nebo do sběrného dvora. A zajímavost: pokud jsem něco podobného darovala Ukrajincům, byli za to vděčni, že ušetří a nemusejí kupovat funkční věc.

Můj brácha udělal naprosto stejnou zkušenost

Mnoho tehto "zakazniku" to nebere pro sebe ale chce to jenom dale prodat. Proto ta kritika.

Dokonce jsem potkal ze si to nekdo zarezervoval a hned dal inzerat jinde. Protoze az se mu nekdo ozve on si to odemne vezme a se ziskem proda.

Zajímavá psychologická studie. Já vozím zásadně na sběrný dvůr. Ale mám jednu obrovskou výhodu.

Bydlím u hlavní silnice s velkým provozem, rodinný domek, vlastní vjezd do zahrady. Cokoliv na ten vjezd vystavím, tak do 24 hodin zmizí. A opravdu cokoliv. Takže do toho sběrného dvora vozíme fakt odpad (suť, rozbité věci ...), nebo co poručí žena. Já to radši vystavuji na nájezd.

Ja pisu inzeraty "daruji za 200 korun". Funguje to. Zatim.

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Pěkně jste to napsal.

Možná, že jsi četl můj post o prodané bundě za 3 koruny. 😄

A nábytek jsme dávali vždy do sběrného, na tohle bych nervy neměla.

Tobě karmice

Krátce po revoluci jsem absolvovala nějaký kurz, kde nám lektorka ihned v úvodu řekla, nedávejte nic zadarmo. Často si na to vzpomenu, zvlášť v případě, když někomu potřebnému pomůžu (a to dělám dost často) a on se mi "odmění" nevděkem

Máme úplně stejnou zkušenost. Buď nerozumí sousloví "za odvoz" a ještě by to chtěli přivézt, těm rovnou říkám, že na sběrný dvůr to mám necelý kilometr. A letos vyhrála oskara chytračka, která nepochopila "sedačka k dispozici za dva týdny". Když ji manželka napsala, že bude volná, až nám přivezou novou, tak přišla odpověď ve stylu, ať se sedačkou zalkneme. O tom, že se ozve 20 lidí, jestli je volná a na kladnou odpověď už žádná reakce, to ani nebudu komentovat. Holt nemá bejt člověk línej a rovnou to na ten sběrný dvůr odvézt. Ta interakce s mentálně nedostatečnými za ušetřenou námahu nestojí.

A ještě jednu věc doplním - zlatí Ukrajinci v tomhle, s těmi je dohoda i spolupráce bezproblémová. Asi ta naše podpora není tak štědrá, jak si mnozí myslí, a jsou rádi i za malou pomoc.