Krásně jste to vystihl.

Vzpomněla jsem si na jednu příhodu z obchodu. K nám smějí i pejsci, ale jen ti, kteří mají na sobě speciální postroj nebo návlek s nápisem: Service. To znamená, že jejich majitel má zdravotní problém a pes ho musí doprovázet všude.

Jednou k nám přišla žena s mužem a měli s sebou psa. Upřímně... řekla bych, že to service dog úplně nebyl. Poštěkával, byl nervózní a v obchodě se očividně necítil dobře. Ani se mu nedivím, protože všichni jsme na něj koukali nejen s respektem, ale i s nedůvěrou. On to byl nějaký americký buldok, nebo něco podobného.

A pak se stalo něco, co mě pobavilo. Jedna moje kolegyně k nim hned přiběhla, protože nejspíš doma má stejné plemeno, nebo se v tom vyzná. Začala si s nimi povídat a psa nadšeně hladila. Což se u service psa vlastně nesmí.

Jenže ten pes jako by se najednou uklidnil. Přestal poštěkávat, narovnal se a pak už spokojeně pokračoval "se svou dvounohoou smečkou" dál — a radostí si pohazoval zadkem. Dodnes vidím, jak se mu ta prdelka vrtěla ještě dlouho po tom nezvyklém přivítání.

Naprostý souhlas, paní Ivano. Můj někdejší „chlupatý blázen a šílenec“, jak byl nazýván - takto německý ovčák - byl jako neřízená střela. Měl jsem známého, jenž měl asi obrovské charisma, protože jsme šli jednou s jeho dvěma psy (boxerka a kokršpaněl) na výlet. On jenom pronesl větu a pak mu trojka poslušně kráčela u nohy a nehnula se ani o milimetr dál, když si během chůze na jejich hřbety položil vodítko, aby si mohl zapálit. Jak už vystihl autor a Vy potvrdila, pes není jenom automat na povely, ale vnímá - a víc, než bychom si uměli představit.

Když jsem se po vojně odstěhoval za prací do Ostravy, žádní psové po městě nepobíhali. Ani po parcích nebo příměstských lesích. Psal se rok 1980. Lidé si o víkendech položili deky na trávníky u paneláků a piknikovali. Exkrementů nebylo.

V mém rodném městečku měli své psy hlavně myslivci. A domkáři, ti měli psa na řetězu u boudy. Po ulicích toho moc nepobíhalo. Ani v lese. O to by se postarali zase ti myslivci...

Gaučové plemena tady neexistovali a lidé v první bytovce, pokud měli psa, tak pouze v boudě na řetězu k mříži na sklepním okénku. Mít psa v bytě by znamenalo být označen za potrhlého blázna.

A nyní?

Panelák 3 vchody, 11 pater, asi 10-12 psů. V bytech.

Jít po trávníku? Téměř jistota, že na podrážce najdete něco voňavého. Položit tam deku a piknikovat? Stáváte se exotem.

Otázka zní, co je příčinou psí expanze do městského bytového života.

Proč já, nekuřák a nepejskař, musím respektovat smrad z cigaret a psí exrementy včetně jejich producentů ve veřejném prostoru, který oni znečišťují svými zálibami?

I tady se projevuje ukázka rozdílnosti lidí. Zjednodušeně existují tři skupiny. Té první je to jedno - padni kam padni a je mi takříkajíc u zadele, jak se s tím kdo vyrovná či srovná. Druhá aspoň kouká zatáhnout či dokonce naučit psíka vytvořit hromádku v určitém prostoru. Ostatně pro psy platí totéž co pro lidi - když je nouze nejvyšší, nelze vyčkávat. Tady bych chtěl dodat, že jsem zažil experiment v podobě pokusu o psí záchod, ale nevyvedl se. Třetí s sebou poctivě nosí sáčky a exkrementy zlikviduje na místě.

Chtěl bych pouze uvést něco podobného: jako kluci jsme bez problémů na naší pražské ulici hráli fotbal. Auto projelo za odpoledne jedno, parkovalo jich tam pět - víc ne. V dnešní době je ulice zarvaná, místečko žádné a největší frajeři využívají i chodníky a prostory mezi domy.

Jinak řečeno, progres a posun platí ve všem, nejen v technologiích a na travnatých pásech mezi domy. Takže co se dříve rozptýlilo v prostoru se dnes víc kumuluje - i to je ona oběť lepší, čistší, spravedlivější a dokonalejší společnosti.

A k poslednímu odstavci - názorná to ukázka rčení „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Nemíním tím dehonestovat Váš přístup k životu, ale vsadím se, že oni pejskaři a kuřáci by také našli něco, co bude vadit jim. Jen pro pořádek - tím je neomlouvám.

Ve srovnání s dřívějšími články a postřehy ze života zase něco nového a přínosného. Vlastně je fajn si uvědomit, že právě takhle nás ti naši milí čtvernožci vidí. A opět tu je nádherný návrat do dětství, protože mi Bestie v lese připomněla jednu zajímavou pohádku ze sborníku Třicet stříbrných klíčů - tam se hlavní hrdinka dostane do světa, který ovládají panenky, nebo prostě hračky. Kvalitativně určitě srovnatelné.

Děkuji. A co teprve "až přijde K.O.C.O.U.R." To poznáte nové pohledy. Návrat k dětství zaručen. Příští text jím bude jen sršet.

... klacek a kvičala :)))

pohled ze strany rodiče malých dětí, každý týden čtu v novinách, jak nějaký čokl bez dozoru někoho škaredě pokousal nebo dokonce zabil ... v lednu 2025 zabil pes ženu ve Žďáru, v dubnu muže na Prachaticku, v srpnu devítiletého chlapce, a dále muže v Karviné , v září týdenní miminko ... a takhle můžu pokračovat .. ročně ošetří lékaři až 1.000 lidí po útoku psem... žádný čokl na světě nestojí víc než zdravá ruka dítěte ... takže i já na procházku s dětmi chodím zásadně se zbraní ..

Vždy je třeba rozlišovat a posuzovat, ať se to komukoli líbí nebo ne. Pitomec, který si dělá ze psa bojovou zbraň by měl jít bez pardonu sedět stejně jako chudý duchem, který vleze na oplocený pozemek, aby nakopl psa a pak se diví, že se mu tento zakousl někam.

Stejně jako lidé, kteří vesele napadají jiné lidi, ale i zvířata, existují vždy důvody. Lze říci, že drtivá většina psů bezdůvodně neútočí, pokud nemá traumatické zkušenosti (pozor u nalezenců, zvíře vám o nich neřekne) nebo reaguje na nějaký podnět, který ho ohrozí. Tím se nechci výhradně zastávat těch, které pan Švéda nazývá majiteli čoklů. Znám stovky pejskařů a jejich zvíře nikdy nikoho neohrozilo, dokonce v některých případech dokázalo zabránit katastrofě - byl jsem svědkem, jak pes chytil dítě za flígr, aby nespadlo do vody - rodiče byli kdoví kde. Nelze je strkat do jednoho pytle, stejně jako střílet psy na potkání s odůvodněním - před pěti lety mě jeden pes kousl, tak je od té doby v dosahu tří metrů preventivně likviduju.

Takže jděme případ od případu a pokusme se zjistit důvody takového chování psů. Pokud útočili s tragickým závěrem; určitě ne proto, že je to baví - můžou si nést následky špatného chování nebo brutálních zážitků. Není to omluva, jen snaha vysvětlit a pochopit - a možná se i podle toho chovat. Ostatně psi by měli mít čip, takže předpokládám že až na docela výjimečné případy by mělo být snadné zjistit majitele a volat ho k odpovědnosti.