Až půjdete na pivo: Bubble tea, krekry a chlapi

Po přečtení vtipu jsem si uvědomil, že už jsem starý a totálně out. Když si kluk místo piva objedná bubble tea a krekry s okurkovým dipem, není to konec světa. Možná je to jen začátek nového chlapského dialogu.

„Pane vrchní, prosím jeden jahodový bubble tea a k tomu krekry s okurkovým dipem.“
„Osmnáct ti bylo, mladej?“
„Ano.“
„Tak si dej pivo a neser!“

Smál jsem se. A pak mi trochu zatrnulo. Protože jsem si uvědomil, že v tomhle krátkém vtipu je všechno. Doba, já, moje děti… a taky něco, co trochu píchá v oblasti mužského ega.

Nevím, kdy přesně se to stalo, ale přestal jsem rozumět jídelním lístkům. Dřív to bylo jednoduché: „co točíš?“ „desítku a dvanáctku“. Hotovo. Teď mi nabídnou chai matcha latte s ovesným mlékem a dívají se, jestli umím číst.

Když jsme byli mladí, pili jsme taky ledacos. Ale nikdo tomu neříkal „perlivý nápoj s tapiokou“. A dip? To byl maximálně ten, co vznikl, když kamarádovi spadla okurka do hořčice. A snědl to.

Dneska? Kluci řeší textury, chutě a jak nápoj ladí s outfitem. Můj synovec si jednou přičichl k zelené a řekl: „To smrdí jako dezinfekce!“ A já mu odpověděl: „Správně, chlapče. A stejně to vypijeme.“

Jenže víte co? Možná jim to vlastně nezávidím. Možná závidím spíš sobě. To, že jsem mohl být nekomplikovaný. Chlap, co si dá tlačenku, polkne ji beze studu a ještě se u toho usměje.
Dneska bych se u stejného stolu musel omluvit, že „to není vegan“ a že „tady je asi lepek, viď?“.

Mám rád svoji rodinu. Mám rád svoje děti. I když pijou věci, co bublají, sladce voní a dělají „žbluňk“. Ale někdy bych si přál, aby jednou přišly a řekly:
„Tati, půjdeme na pivo?“
„A bude tam tlačenka?“
„Jasně!“
„Tak jo.“

A svět by byl na chvíli v pořádku.