Baví mě úvahy zelenorudých sluníčkářů o růstu požadavků na lidi, jemuž lidi nebudou stačit, zatím co já nejsem schopný najít uklízečku na občasný úklid a schopného kováře aby jeden pohledal, nemluvě o notoricky známém problému sehnat kvalitního řemeslníka v prakticky libovolné profesi.

Možná by stálo za to přestat teoretizovat o tom jak není práce a rozhlédnout se kolem. Zjistíte, že naopak nejsou lidi.

Článek se mi libí. Myslím však, že hodnota lidské práce bude růst s potřebou činností souvisejících s druhotným využíváním existujících materiálových zdrojů. Nemluvím přitom o lži zvané recyklace, jako spíše o upcyclingu. Ne o zpracovávání odpadů, ale o prevenci jejich vzniku apod. S ohledem na materiálově-produktový mix to bude jen lidská práce a intelekt, které dokáží z A vytvořit B a to i přesto, že původně spolu nijak nesouviseli.

Karma.

Ono to klidně může dopadnout tak, že lidská práce nebude nejenom potřebná, ale také, až na pár výjimek, dokonce neefektivní. Potom se do popředí dostává koncept NEPODMÍNĚNÉHO PŘÍJMU.

A nemusí to vůbec trvat dlouho. I z tohoto důvodu mi přijdou aktuální německé úvahy o enormní potřebě (i poměrně nekvalifikované) pracovní síly trochu podivné až zcestné.

Koncept nepodmíněného příjmu je nejrychlejší cesta do pekel.

Myslím si, že lidská práce bude stále důležitá, jen bude asi vypadat jinak, než ji známe dnes.

Spíše bych řekl, že se bude (uměle) přesouvat stále na vyšší a vyšší technologickou úroveň až se dostane do stavu, kdy schopnosti většiny populace budou mít z hlediska efektivity a produktivity práce spíše brzdný účinek - v porovnání s automatizací a systémy umělé inteligence.