Neberte nám státní podporu stavebního spoření!!!

Ačkoli vnímám nutnost změn ve struktuře výdajů ze státního rozpočtu, jen nerad se smířím se zrušením státní podpory stavebního spoření. Argument Mirka Topolánka, "Dávno už to nemá charakter stavebního spoření", je velmi problematický a může mít další dopady na vývoj bydlení u nás. Podívejte se kolem sebe a uvidíte, jak prostředky čerpané nejenom ze stavebního spoření zvelebují (a zkrášlují) prostředí kolem nás a dávají možnosti lepšího bydlení statisícům z nás.

Část devadesátých let se trh z nemovitostmi téměř nevyvíjel a nová výstavba neodpovídala potřebám obyvatelstva. Banky odmítaly půjčovat peníze, hypotéky byly poskytovány velmi málo a pokud ano, tak za podmínek velmi podobným současným úrokovým sazbám spotřebitelských úvěrů (tedy nezřídka přes 15% ročně). Velmi mnoho domácností jen velmi těžce shánělo prostředky na výstavbu či jen rekonstrukci bydlení.

Možná i proto se od roku 1994 (pokud mě paměť neklame) realizoval v ČR nápad stavebního spoření. Pokud se nemýlím, tak podobné spoření existuje nebo existovalo jako podpora bydlení například i v Německu. Spoření od svého vzniku funguje jako kolektivní spoření. Prostředky zde vkládají lidí uvažující o budoucím čerpání úvěru na bydlení. A od začátku se hovořilo také o tom, že státní podpora přiláká investory, kteří nebudou chtít čerpat úvěry ze stavebního spoření. Bez nich by se tento systém těžko rozběhl a já si troufám tvrdit, že bez těchto investorů je tento systém dlouhodobě neudržitelný. Jenom na vysvětlenou uvedu, že pokud své peníze chcete uložit do stavebního spoření bez čerpání úvěru, jedná se z pohledu investování o velmi výhodné zhodnocení volných prostředků s minimální rizikem a relativně vysokým výnosem a to nejenom díky zajímavé státní podpoře. 

Jako další argument se uvádí, že stavební spoření není pro všechny. Naopak si myslím, že státní podpora stavebního spoření je jedna z mála podpor státu, kde státní podporu může dostat jak novorozenec, tak i stoletý důchodce. Taktéž úvěr stavební spořitelny může při splnění některých podmínek skutečně čerpat každý účastník tohoto spoření.

Nezapomeňme prosím ani na to, že stavební spořitelny mohou poskytovat úvěry do určité výše i bez ručení nemovitosti, což v kombinaci s možností nebrat úvěr a vzít jen naspořenou částku může v konečném důsledku zvýšit u některých domácností možnost získání hypotéky. 

Pokud se bavíme o snižování výdajů státního rozpočtu, tak se skutečně jedná o nezanedbatelné položky. Na druhé straně je potřeba se podívat a možná i zmapovat skutečné příjmy plynoucí do příjmů státního rozpočtu díky této podpoře bydlení. Kromě příjmů z daní stavebních spořitelen je nutno započítat i další příjmy vznikající díky stavebnímu spoření (daně stavebních společností, firem vybavujících domácnosti, energetických firem, daně z nemovitostí atd.). A to nepočítám další budoucí výnos z příjmů nově narozených občanů v nových domácnostech. Zkrátka se domnívám, že tento součet asi minimálně vyrovná náklady na tuto státní podporu. 

Musím však souhlasit s tím, aby státní podpora byla čerpána smysluplně a opravdu jenom na účely bydlení. Toho lze dosáhnout omezením podmínek pro vyplácení podpory nebo třeba větším dohledem nad čerpáním účelovosti úvěru ze stavebního spoření. 

Má drahá vládo, drazí námi volení poslanci, neberte nám státní podporu stavebního spoření, ale postarejte se, aby tato možnost získávání a zvelebování bydlení byla i nadále podporována a správně využívána. 

(P.S. Na vysvětlenou uvádím, že nejsem prodejcem stavebního spoření, ani zástupcem uvedených společností zvyšujících příjmy státu. Stavební spoření sice mám, ale pokud bude státní podpora zrušena nijak to neohrozí moji finanční situaci.)