Centrální státní účetní systém pro všechny

Každého čtvrt roku, když odevzdávám daňové přiznání k DPH nadávám, jak je ten systém účetnictví zastaralý a zbytečný. Pro kontrolu pohledávek a závazků mám jiné systémy, které poskytují i manažerské výstupy. Přesto se musí o všem účtovat a to z jednoho jediného důvodu, totiž abych státu vypočítal, jaké mám zaplatit daně.  

Před lety jsem na vysoké škole v záveru bakalářské práce zmínil ideu systému, kde by oběh účetních dokladů realizoval stát. Faktury a další doklady (jejich elektronickou podobu, metadata) bychom ukládali v nějakém systému ministerstva financí a ten by nám sám vyměřoval daň a měl automatickou křížovou kontrolu. Zkušební komise při obhajování konstatovala, že ten systém by byl moc složitý, nerealizovatelný. S odstupem času, se mi to zdá sice realizovatelné, ale strašně nebezpečné.

Přesto se o něco podobného teď pokusili na Slovensku. Každý plátce DPH tam podobně jako u nás odevzdával přiznání a k němu přikládal souhrnné hlášení, ve kterém uvádí soupis jednotlivých plnění do EU. Kromě toho ale nyní přibyla povinnost odevzdávat kontrolní hlášení, ve kterém jsou sepsány úplně všechny faktury včetně identifikace protistrany, ceny a druhu plnění.

Když se zavedla povinnost souhrnného hlášení, přišlo mi to jako špatný zásah do obchodního tajemství - proč mám do EU prostřednictvím státu povinně odesílat informace s kým a v jakém objemu obchoduji? Podobné je to s kontrolním výkazem vnitrostátních plnění. Je to prostě nebezpečné.

Systém centrální evidence obchodních případů, který stát zavádí kvůli účinné kontrole výpočtu daní je nebezpečný pro celý stát. Bude obsahovat detailní informace o obchodních vztazích mezi firmami. Riziko úniku dat ke konkurenčním firmám, centrálním plánovačům a cizím mocnostem je obrovský.

Přemýšlel jsem, že se ze Slovenska stáhnu a budu podnikat pouze v České republice. Poslední plány našich vládnoucích politiků mi ale vyrazily dech. Stejně i u nás připravují systém centrální evidence dokladů, dokonce s tím, že doklady bez centrálního systému nepůjde ani vystavit.

Při jakékoliv poruše (v centru, na trase, u mě) by se tedy zastavil obchod. Další obrovské nebezpečí. Nic takového nesmíme dovolit. Nemůžeme nechat ohrožovat takto naše firmy, naše národní hospodářství.

Jedinou výhodu, tedy že by z uložených dokladů stát sám vyměřil daně a my bychom nemuseli vést účetnictví, státem navrhovaný systém samozřejmě obsahovat nebude.

Stát musí hledat jiné metody, jak efektivně vybírat daně a jak si kontrolovat výběr. Nesmí při tom ale stále více a více zatěžovat a ohrožovat daňové subjekty. Čím více účtujeme a vykazujeme, tím méně můžeme pracovat a vytvářet hodnoty a ve výsledku pak platíme daně menší, protože není z čeho platit, nic se nevydělá, čas se proadministruje.

To, s kým a za kolik obchodujeme, je věc veřejná pouze pokud jde o státní peníze, jejichž utrácení musíme všichni společně kontrolovat. Normální obchody je ale nutné naopak střežit. Mezinárodní konkurence je silná.