Sociální cítění asociálů

Ten vtip o sociálním cítění milionářů mne dělá veselým. Nic tak pitomého a praštěného jsem dlouho neslyšel.  Nejdříve vykořisťujete lidi a parazitujete na nich a poté s nimi sociálně soucítíte? Jasně, že ne, ale říci se to musí.

Tato doba je plná protikladů a hlavně paradoxů, které vytvářejí z povahy dneška absurdní frašku, která nemá nic společného s vyspělou civilizací, plnou porozumění a soucitu.

Opakují se tu donekonečna hloupé trendy, že mít moc a peníze na úkor jiných, že je to v pořádku a poté se ještě lidé ohánějí "sociálním" cítěním, i přesto, že se sami kolikrát k vůli zisku zachovali zcela asociálně.

Je to podobná absurdita jako když parazitujete na lidské slabosti pomocí výherních automatů, hazardu a poté zisk, který jste nabyli přeposíláte jakože na ušlechtilý sport, nebo jiné záplaty své malomyslnosti.

Před rokem, při diskusi s ředitelem domova důchodců mi  bylo jasně sděleno, jak to mají ti milionáři a politici s lidmi, kteří pracují v pečovatelských službách a s čím se vlastně u těchto lidí počítá..

"Víte, v oblasti "soc" péče jsou tak malé odměny, protože se počítá  s tím, že lidé, kteří tuto práci vykonávají mají soc. cítění, proto mají tak malé mzdy a tím pádem bude růst mezd v této oblasti nejpomalejší."

S tímto počítají naši politici a jejich miliónový přátelé.

Báječné co?

Už se těšíte na to, až budete staří?

Pochopte, že lidé se soc. cítěním to také dlouho nevydrží a časem sleví ze svého soc. cítění.

Kvantita jede na úkor kvality.

Minulý rok jsem se svou bytostí navštívil centrum pro lidi s nemocí Alzheimera, chviličku jsem tam pracoval a mé zjištění je takové, že "klienti", tedy pacienti jsou rukojmí systému, asociálního systému a pracovníci v soc. službách taktéž.

Protože vše se počítá na peníze, klient je vlastně produkt a tím se ztrácí původní poslání v pečovatelských službách, tak to prozatím je a nic s tím nenaděláte.

Můžu ještě podotknout, že často tyto služby znepříjemňují klientům, tedy pacientům ženy, ředitelky, nebo majitelky těchto center, protože kladou důraz na péči, která ovšem klientům zcela nevyhovuje a často neodpovídá jejich individuálním potřebám, nehledě na to, že nároky na soc. pracovníky se zvyšují na úkor kvality samotné péče, a to bez řádného ohodnocení.

A že platíte tyto lidi podle mzdových tabulek je pouze výmluva, tabulky sestavovali asociálové a lidé, kteří vůbec daným oborům nerozumí, nikdy je nedělali a ještě k tomu mzdové tabulky zde nastavila firma, kterou vede bývalý bolševik a to za tichého souhlasu všech dosavadních vlád.

V poslední době jsem měl často nadřízené ženy a pracoval ve větším, ženském kolektivu. Mé zkušenosti jsou takové, že ženy jsou tvrdé a často bezohlednější než muži, proto také společnost často trpí, protože ženy si neuvědomují, že jejich tvrdost je jejich problém, který si v sobě neumí vyřešit a poté musí trpět s nimi i ostatní. Tato tvrdost se právě osvědčuje v soc. službách, stačí tlačit na ředitelku ekonomicky a soc. cítění je tentam. Ženy sice vydrží víc, i za cenu osobního strádání, že ovšem ztrácí vlastní důstojnost a šlapou po ní i u jiných, je pro ně kolikrát druhořadé.

Z pacientů se stali klienti, rukojmí bezmocné rodiny, která nemá na jiné řešení, než se postarat o své blízké tak, že je umístí do nějakého centra, domova, protože oni sami  jsou rukojmí asociálního státu.

Snažil jsem po tu krátkou dobu co jsem působil v oblasti soc. péče dát lidem něco navíc, myslím tím lásku lidského ducha, to mi nikdo nikdy nezaplatí a ani nechci, ale bylo to na úkor jiných kvalit, samozřejmě, že mých vlastních.

Všude se hraje na kvantitu a proto také služby nejsou kvalitní a pokud ano, tak "my asociálové" - rozuměj ekonomicky slabší lidé, prostě na ně nikdy nedosáhneme.

Budeme trpět v levném domově důchodců, tedy státním s naštvanými lidmi se "sociálním" cítěním, které je a bude ještě dlouho decimováno tak, že i pečovatelské služby jsou již nyní asociální, tak jako celá naše společnost.

A to díky nastavenému myšlení v ekonomickému dogmatu, že klienti jsou produktem, který se musí zaplatit, tak jako všechno se musí platit, i přesto, že lidská důstojnost je neměřitelná a ekonomicky nevyčíslitelná.

Asociál není ten, který se vymezuje proti zisku na úkor jiných, asociál je ten, který je ziskuchtivý i v oblastech, jako je soc. péče, pomoc chudým a potřebným apod.