"Pravda a láska" neznamená dobro.

Pravda je i to, že někdo lhal a nenávist je projevem zoufalé, nepochopené lásky. Pravda je vše co se na světě odehrává, i to, že někdo nenávidí, lže, proto pravda nemůže vítězit, pravda zvítězila už dávno. Interpretací v nás.  

Každý kdo proti sobě staví lásku a nenávist, vystavuje své vědomí a svědomí nebetyčné hlouposti a je i k smíchu.

Hlavně když to dává halasně a hlasitě na vědomí.

Že to ten dotyčný myslel dobře?

Ale to my všichni myslíme dobře, dokonce někteří i přemýšlejí jak to myslet ještě lépe a ne s pravdou a láskou, ale v pravdě a lásce a to je mnohem těžší.

Je to mnohem těžší, než jenom povrchně opakovat něčí prohlášení, slogany a přitom s pravdou a láskou šikanovat jiné postoje, nebo názory a pod.

"Pravdoláskaři" jsou lidé, kteří trpí nedostatkem lásky, takové té bezprostřední,  bezpodmínečné.

"Pravdoláskaři" rádi  podmiňují a pokud nenaplňujete jejich představy o lásce,  jste pro ně nepřítel a vyvrhel společnosti, druhořadý občan, prostě cokoliv podřadného, jen ne láskyplný člověk, který nedej Bože, by "nám" mohl být ještě roven, už jenom z podstaty, že je člověk.

Proto jejich láska je láskou nenávistnou, než projevem lásky soucitné s pochopením bližního svého.

Zaštiťují se často humanitou, Dalajlámou a pod. a přesto své spoluobčany jsou ochotni svým uzurpováním lásky vůči jiným vystavit nebezpečí a zničit i bezpečnost vlastní země, nejenom její bratrství a jednotu.

V pravdě, bezpečnost země je prvotní výsadou a proto o ni pečuji s láskou, ne nenávistí, kterou maskuji za lásku příznivou a nepodmiňující.

"Splň mé humanistické podmínky a já tě budu milovat!"

"Hlavně ať to sype!"

"Havlisti" a "pravdoláskaři", "slunkaři", ezoplkaři a mnoho jiných dnes slaví to co náleží milencům a ti, pokud vím, jsou pouze zamilovaní a to s láskou má pramálo společného.

Zamilovanost je stavem lehkým, který pomocí chemických látek v těle vytváří zdání lehkosti, svěžesti a nadnesenosti a to pouze po nějakou dobu.

V egu to u žen přináší zvýšenou pýchu a u mužů ješitnost  a to je poté také vystavuje různým zkouškám v podobách, ne zamilovanosti, ale lásky, která je v pravdě mnohem těžší a náročnější a často také končí nesnášenlivostí, nebo absolutní nedůvěrou v toho druhého.

Láska je být milován a také sám milovat bezpodmínečně, tak jako matky své děti.

Dokážete to?

Za sebe vím, že dokazovat nic jiným nehodlám.

Žiji v pravdě a snažím se být láskyplným a také netvrdím, že mi to pokaždé jde.

Vlastně nejde, taky mně sráží má ješitnost na kolena, ale aspoň se snažím žít tedy v té pravdě.

A jaká je ta pravda?

Má!

Slunce v kuši a střílejte přesně!