Potápí se loď, kterou opouští jako poslední kapitán a znáte to, první na řadě kdo se musí zachránit jsou děti a ženy. No jo, ale co když se zrovna cítím být ženou, i přesto, že mé vzezření je mužské?
Samozřejmě, že je to nadnesená úvaha, ale přesně odpovídá genderovým požadavkům dnešní doby.
Jsme si rovni a někdo je rovnější, třeba transgender a jiní.
Takže až se bude potápět kocábka, klidně si řekněte, že jste žena nebo dítě, zachráníte se, i kdyby jste byli stokrát mužem.
To, že vám několik mužů, tedy chlapů dá přes hubu a i kapitán aby jste nezdržovali, to je vedlejší efekt, který poté na souši můžete zmírnit žalobou za diskriminaci vaší osoby, při pokusu o záchranu vlastního života.
Žijeme v době plné rovnosti a občasné nesrovnalosti se dořeší u soudu.
"Ten člověk měl právo se cítit jako žena, nebo jako dítě!"
Jestli je tohle je dospělé a vyzrálé chování člověka je totiž genderákům úplně jedno. Vždyť být zrovna tím, čím chci, aniž bych reflektoval svou niternou osobnost se vnějškem značí, že žiji mimo realitu a podstatě sobecky opovrhuji svým údělem.
Můžete se chovat zženštile, zmuštěle v tělech co neodpovídají vašim představám, ale ne jako děti, které si zrovna zamanou, že nejsou ani jedno, nebo, že jsou zrovna to, co nejsou.
Takže genderáci neopouští loď ani jako první a ani jako poslední, lepší bude je nenaloďovat, aby při případné nehodě parníku nezdržovali ty, kteří mají jasno vtom, čím jsou.
Tato doba je opravdu k popukání.
