Herci na prodej

Tak tomu bylo vždy až na pár vyjímek. Herecké povolání je nelehké a často nevděčné, ale za to rozmanité, plné proměn, někdy fatalních a to hlavně, když herec, ta dotyčná osoba preferující herecké povolání, zapomene kým vlastně je.

Tím myslím ve skutečnosti, což by měl být převážně člověkem, ne?

Což je vlastně problém i u jiných povolání a profesí, prostě lid zapomene, že není roboty od pásu, něčí představou, nebo nějakým ztvárněním, tedy nějakou rolí.

Role nehrají jenom herci, ale i obyčejní smrtelníci, nebo polobožští politici, doktoři, lídři náboženství, válek a etiky, každý má masku a tu si po svůj zbytek života "zušlechťuje", nebo zcela odkrývá a snaží se ji "vyčistit", od nánosů polopravd a lží svého ega.

Herci žijí z toho, že se prodávají, prodávají svůj obličej, hlas a vlastně sebe, celou svou tělesnou schránku a k tomu patří i jejich vlastní intelekt, rozum, nabytá "moudrost", tedy zkušenost jejich duše, která zaujímá vlastní postoj, jež herci často maskují "vlastním" názorem, nebo prohlášením, které vydávají za názor a zase, nejenom herci, týká se to všech.

Názory jsou nebezpečné, přechodné, dají se mněnit a jsou nestálé, názorem se člověk snaží často, není pravidlem maskovat svůj postoj, jenže právě váš postoj, je vaší skutečnou povahou a váš přednes, je její kvalitou.

Názory by si tedy měly pěstovat pouze malé děti a na základě názorů si postupně upevňovat svůj postoj a to do dospělosti, jež je stavem vyzrálosti vaší osobnosti.

Býti dospělý, vyzrálý, znamená, že si dokáži obhájit svůj postoj, ne názor.

Pamatuji si dobu, kdy herci a hlavně mladí herci, studenti, plni hereckých ideálů o překotné kariéře v naději na úspěch ve svém oboru se rozhodovali, jestli mají vzít reklamu jako zdroj své obživy, nebo jako přivýdělek, nebo se prostě neprodat a tak nehrát v každé pitomině, jak jsme svědky dennodenně.

Vnitřní kodex a etika hercům a zase, některým, totiž nedovolovala se prodávat za "každou cenu", bylo to pár let po "revoluci", "sametovce", nebo jak chcete, je to jedno, lže se a krade stále stejně a dělají to pořád ti samí, hlavně v pravdě a s láskou.

Herci řešili svůj postoj, postoj ke klamavé reklamě a jednoduchému, velmi lehkém přivýdělku z ní.

Každý měl jiný názor, ale nakonec se většina shodla na tom, že jsou prostě jenom herci a že je to jejich "práce", kdo jiný by to přeci dělal, než oni?

Jít morálním příkladem společnosti a odmítnout takovou potupu (vzít reklamu, jako zdroj, nebo součást obživy) je nesnadné, obvzlášť v dnešní pokrytecké době.
Takže se herci degradují na obyčejné "prodejné holky", proto je pro herce lepší mít názor, časem jej změní a diváci jako vždy láskyplně zapomenou, že je jejich postoj zcela pokrytecký.

Herce jejich vlastní konformita udolala, tak jako mnoho jiných a vlastní postoj jim začal být zcela jedno, možná dvě, prostě lhostejný, ne ovšem jejich názor.
Názory si už jenom obhajujete vlastní hloupost, nevědomost, konformitu, sobeckost atd., prostě obhajujete to, co si myslíte, ne nad čím jste přemýšleli, proto je výhodnější názor, pro postoj musíte něco obětovat, pro názor nic.

Každý ví, že reklama je lež a normální smrtelník by se ničemu takovému nezaprodal.

Jenže herci jsou vždy něco víc a je to jejich "práce", se prodávat a lhát lidem s dobrosrdečným úsměvem.

Takže herci dělají reklamy na kde co, hrají v kde jakých, nekonečných pitominách, i když vlastně tomu sami nevěří.

Herci musí bojovat proti Číně, proti totalitě, nebo Rusku, ale že v klidu užívají dennodenně výrobky nejenom z Číny, ale i z Bangladéše, Indie, Saudské Arábie a tak dále, podporují diktatury, režimy s otroctvím, týráním žen, to je nezajímá.
Že žijeme ve finančním otroctví, to už vůbec ne, dokladem jsou nesčetné reklamy na banky a jejich svazujcí a zavazující produkty.
Důležitý je mít názor, že je jejich postoj zcela pokrytecký je již podružné.

Je to povrchní a hlavně pokrytecké.

Vyjadřuje to jejich postoj, i když je maskován bohulibými názory.

Herci se opět prodali, prodávají se stále a hlavně degradují svůj postoj a proto mě jejich názory již nezajímají.