Před časem se soudruh Mládek z ČSSD vyjádřil ve smyslu, že živnostníci jsou parazité. Zdůvodnění je prosté. Prý platí malé daně, sociální a zdravotní pojištění. Na rozdíl od zaměstnanců, na kterých prý tímto parazitují. Vypadá to, že se míra užitečnosti občana měří převážně počtem korunek, odvedených do státní pokladny. A víte co? Mně se to líbí. Je to takový nový, svěží vítr do plachet třídního boje, kde jsou na jedné straně ti správní a na druhé ti špatní, které je potřeba srovnat do latě. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Soudruh Mládek tu postavil dvě skupiny obyvatel proti sobě. Zaměstnance proti živnostníkům. Pokud však budeme dělit lidi na skupiny podle míry příspěvků do státní kasy, musíme zohlednit i další skupiny. Nezaměstnané, děti, důchodce, invalidy...
Když pominu děti, důchodce a invalidy, zůstávají nemaměstnaní a pak jedna speciální skupina lidí, dokonce větší, než jsou ti živnostníci. Jsou to státní zaměstnanci.
Je zajímavé, že živnostníci, zaměstnanci, nezaměstnaní, invalidé, děti a důchodci se propírají neustále. Mluví se o nich v médiích, mluví o nich politici, dokonce i lidé sami o nich mluví. Každý dle svých preferencí, názorů a potřeb. Ale státní zaměstnance nikdo nezmiňuje. Jako by neexistovali. Jako by fungovali nezávisle na ostatních. Neviditelní. Šedá zóna.
Státních zaměstnanců je dnes zhruba jeden a čtvrt milionu. To je víc než desetina obyvatel ČR. Ani jeden z nich nezaplatí na daních z příjmu jedinou korunu. Ani jeden z nich nepřispěje do státní kasy ani halířem. Přesto se o nich nemluví.
Je mi jasné, že se vám na tom něco nezdá. Státní zaměstnanci mají přece stejné odvody jako každý jiný zaměstnanec, ne? Ne! Státní zaměstnanec je placen ze státní pokladny, do které pak pouze část svého příjmu vrací. Zatímco ostatní zaměstnanci i ti živnostníci do státní kasy přispívají, státní zaměstnanci z ni pouze berou a reálně do ní nepřispějí ničím. Když to vezmu do důsledků, tak státní zaměstnanci nepřispívají ani na DPH a spotřební daní za zboží a služby, protože opět jde pouze o peníze, které z té kasy nejprve vzali, aby je tam potom touto formou vraceli.
Pojďme si tedy udělat malý souhrn.
Podle ČSÚ tu v posledním čtvrtletí loňského roku bylo celkem 4,9 milionu zaměstnaných lidí. Z toho si odečteme 900 tisíc živnostníků, 1,2 milionu státních zaměstnanců a zbyde nám zhruba 2,8 milionu zaměstnanců v soukromém sektoru. To jsou podstatné skupiny, o kterých se tu bavíme.
Pokud tedy sestavíme žebříček od parazita po hostitele, je:
- na prvním místě jednoznačně státní zaměstnanec se svou velkou, kulatou nulou.
- na druhém místě živnostík s pěknými dvěma miliardami jen na dani z příjmu a dalšími hromadami miliard za DPH a spotřební daň.
- na posledním místě je pak zaměstnanec se svými pětasedmdesáti miliardami na dani z příjmu a dalšími hromadami miliard za DPH a spotřební daň.
Gratulujeme státním zaměstnancům k pěkné, zlaté medaili za největšího parazita.
Mimochodem, je vám doufám jasné, že těch - dejme tomu - 3,5 milionu aktivních stachanovců v soukromém sektoru de-facto živí zbylých 6,5 milionu obyvatel ČR? Neměli bychom si jich za to spíš vážit, než je štvát proti sobě?
