Stále více se mluví o právech gayů. Před pár lety jim bylo přiznáno právo na registrované partnerství a dnes stále více slyšíme o jejich právu na adopce. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi ty mantinely, nastavené jak gayům, tak i ostatním lidem. Možná je čas začít přemýšlet o skutečném liberalismu v lidských vztazích.
Svůj názor na registrované partnerství jsem napsal už před řadou let a dodnes jsem ho nezměnil. Pokud si někdo myslí, že je to liberální krok, tak ho upřímně lituji. Registrované partnerství je stejně tak liberální, jako segregace na školách na bílé a černé. Sem mohou pouze bílí, sem zase pouze černí. A žlutí mají smůlu. To prostě nemá s liberalismem nic společného.
Pokud společnost mluví o právu gayů, které jim je společnost ochotna přiřknout, musím se pozastavit nad pokrytectvím společnosti. Mějme pět chlapců. Dva z nich jsou gayové a zbylí tři si svévolně osvojují moc jim určovat pravidla, jakými se oba musí ve vzájemném vztahu řídit. Nepřijde vám to padlé na hlavu? Nepřijde vám to arogantní? Mně ano.
Proč by kdokoliv z nás měl přikazovat někomu jinému z nás, s kým může žít a s kým ne? A za jakých podmínek? Je to přece jen a jen jeho věc. Je to přeci úplně stejné, jako bychom mu zakazovali nosit červené tričko. Prostě to nemá logiku.
Došli jste až sem? Kývete souhlasně hlavou? Fajn. Pojďme ještě dál.
Přiznáváme gayům práva, která bychom jim přiznávat neměli. Práva, která již prostě mají a my jim je doposud pouze upírali. Ale proč zůstávat u gayů? Copak oni jsou jedinou skupinou utlačovaných ve své sexuální orientaci? Co třeba polygamisté?
Nedávno jsem četl docela vtipný strip, kde byl pěkně vypíchínutý rozdíl mezi euroatlantickou civilizací s křesťanskými kořeny a islámem. Zatímco v islámu je homosexualita potlačována a homosexuálové jsou perzekvováni, v našich krajích je naopak homosexualita liberalisována - přiznáváme jim jejich práva a snažíme se umožnit jim žít plnohodnotný život. Ovšem když na tyto dva světy nahlédneme skrze polygamii, tam to vypadá naopak. V křesťanských končinách je polygamie tvrdě pronásledována a bigotními lidmi ostrakizována, v islámu je k ní naopak poměrně liberální přístup.
Tento paradox perfektně vypichuje celé pokrytectví naší civilizace, kdy si hrajeme na liberalisaci společnosti, ale poze vocaď-pocaď. Ze stejného ranku jsou i současné hádky na téma - povolit gayům adopce, anebo nepovolit...
Ale nezastavoval bych se jen u polygamistů. Máme tu další sexuální praktiky a lidi, kteří se hlásí o svá práva. Nedávno jsem kdesi četl článek o zoofilovi, který už několik let žije ve svazku s fenou Německého ovčáka. Mají romantický vztah a není jediný důvod, proč jim ho nepřiznat oficiálně.
A neříkejte mi nic o dobrovolnosti. Jednak si myslím, že kdyby se to té čubě nelíbilo, asi by ho pokousala a druhak jde o zvíře. A zvířatům nepřiznáváme taková práva jako lidem. Nebo jste se zeptali té krávy, zda si z ní můžete uříznout steak?
Pak tu jsou nekrofilové. Tady samozřejmě narážíme na obtěžování okolí. Asi ne každý v sousedství by chtěl čichat čerstvě uleželou mrtvolu a zoufale čekat, kdy se sousedovi ten vztah konečně rozpadne. Ale pokud by nekrofil nějak vyřešil zápach, tak proč ne, že jo?
Pak je tu pedofílie. Já vím, že je to velmi citlivé téma - děti chráníme velmi přísně. Ale citlivé téma byla před dvaceti lety u nás i ta práva gayů. A v Polsku je toto téma citlivé dodnes. Tak si udělejme trochu odstup a zamysleme se... neměli bychom přiznat práva na plnohodnotný vztah i pedofilům? Jistě, je tu podmínka dobrovolnosti...
Šel bych i dál, sexuálních orientací máme nespočet. Určitě bych si dokázal představit i oficiální vztah nerda s bublinkovou fólií, anebo oficiální vztah ženy se svým dildem. Ale myslím, že to už stačilo.
Pokud jste dočetli až sem, řekněte mi teď... budeme všem těmto skupinkám vytvářet chlívečky s názvem Registrované partnerství a handrkovat se, kolik práv jsme ochotni jim přiznat? Jak moc liberální doopravdy jsme?
