Jaké to je, když vám opravdu vážně onemocní dítě? Spousta z vás to ví, netřeba jitřit rány... Ale jsou mezi námi rodiče, kteří, ač jsou slušnými daňovými poplatníky, stát v okamžiku, kdy jeho pomoc po nějakou dobu potřebují, hází klacky pod nohy.....Nemyslím tím jen diabetiky, ale také celiaky, děti s leukémií, jejichž rodiče ještě donedávna měli nárok na 10 dnů ošetřovného a spoustu dalších, o kterých bohužel nevím a ráda bych se dozvěděla více....
Zdravá Martinka s AdamemLucie Jirikova
Takže už jsme v nemocnici, dcera v péči jednoho z nejlepších dětských diabetologů u nás, u MUDr. Jaroslava Škvora, CSc. Manžel si ho pamatuje ještě z dob, kdy jezdil na letní tábory pro dětské diabetiky a MUDr. Škvor tam jezdil jako zdravotnický dozor, což činí dodnes.
Protože jsme tehdy, v říjnu roku 2006, měli také desetiměsíčního Adama, zůstal v ústecké nemocnici s dcerou manžel. Věc téměř nevídaná, ale pracovníci dětské kliniky vše řeší s úsměvem a v klidu, vše pro malého pacienta. Tatínek s dcerou prostě zůstanou spolu a tečka. Přítomnost táty je pro dceru důležitá, visí na něm a kromě toho komunikace s odborníky je perfektní, jelikož je manžel sám od šesti let diabetik. Martinka je na kapačkách celé dva dny, ale drží se statečně, je s ní přece táta! Maminka jezdí na návštěvy a brečí si doma, když mimino spinká.
Na školení s edukační dia sestřičkou Luckou už ale přijdu víceméně vyrovnaná a snažím se pochopit vše co od této doby souvisí s péčí o naši princeznu. Není to jednoduché, opravdu ne..Výměnné jednotky? Proboha co to je? Počet sacharidů v jídle? To nemůžu nikdy pochopit.... Diabetický deníček? Tolik kolonek, co se tam zapisuje? Jak dokážu svoje dítě čtyřikrát za den píchnout inzulínovým perem? Vždyť ji to bude bolet... Jak poznám, jestli nemá hyperglykémii? Co když mi omdlí? Co všechno se v takové chvíli mámě honí hlavou...
Martinka mezitím "nafasuje" po odpojení z kapaček dětské inzulínové pero, tatínek se s čelem svraštělým starostí rozhoduje, jaký pro ni vybere glukometr, nejsou všechny stejné...? Nejsou, manžel dlouho přemýšlí, ale vybírá zodpovědně, volí ten, který potřebuje nejmenší kapičku krve pro stanovení hladiny cukru v krvi. Světe, div se, Martinka jásá:"Podívej, jaké jsem dostala pero! Hezčí než má táta, jsou na něm obrázky!" Zase mám slzy v očích....
Na pokoj přichází psycholožka, zjistit, jak to táta a především dcera zvládají. Martinka jí předvede to krásné nové pero, hezčí než má tatínek. Psycholožka se usměje:"No vidím, že tady to bude zřejmě v pořádku..." Prozatím ano, paní psycholožko, ono to teprve přijde, ale až za rok...první puberta...
V té chvíli nás trápí jiná věc. Martinka jedla vždy až ukázkově "zdravě" - maso, ryby, zeleninu, ovoce, jogurty. Přichází chvíle, kdy musí jíst šestkrát denně svoji porci sacharidů. A přichází problém ... v rybě a v dušené brokolici žádné sacharidy nejsou... dokrmujeme piškoty, prozatím si to můžeme dovolit, Martinka je "tintítko"... ale od té doby slýcháváme nejčastěji :"Mami, tati, můžu kousek chleba?"
Pokračování příště....
